Maybe I should cry for help / Maybe I should kill myself

Nedokážu tomu dát žádnou uměleckou hodnotu. Asi protože můj vnitřek řve o pomoc. Jenže já ji dostávám, profesionální. Ale nestačí to. Třeba tohle fakt nikdy nebylo místo pro mě? Třeba reciprocita prostě neexistuje. A nebo jen nemám sílu? A nebo nic z toho, a nebo všechno dohromady. "On je ten nikdo, který ji nenavštíví." Možná jste všichni ten nikdo, kdo mě nenavštíví. Světlo umí chodit do vašich domů, ale vy nedokážete ani přiložit polínko.

Je mi to strašně líto. Je mi mě strašně líto. Vlastně mi to ale vůbec líto není.

Třeba jsem prostě jen další slabý kus, co se dočista zbláznil a není mu pomoci. Nikdy nebylo. Já jsem přece já. Nikdo.

Věž

 Strašně to bolí, mami.

Parentifikace.

Vulnerabilní narcismus.

Grandiózní narcismus.

Potřeby. Žíla. Teta. Bránění tě.

Přála bych si tě takovou jako před 18 lety. Nebo dřív. Jako tu, co vždycky byla za objektivem.

Přála bych si tě milovat. Ale nejde to.

Tak jako to tobě nikdy nešlo se mnou, přestože si to vzájemně tvrdíme a staly se z toho prázdné pojmy, které teď díky tomu asi neslyším.

Ubližování.

Týrání.

Prázdnota.

Kež by to všechno bylo jinak.

Ale není.

I sometimes wish I'd never been born at all

"Já ji asi nechci poznat."

Legit.

Chudák Antonie.

Miluju tě

Miluju tě - a musí to stačit.

Miluju tě - a musím bezmezně věřit.

Miluju tě - a snažím se najít v sobě sílu.

Miluješ mě - a už jen za to mi to hoře stojí.

Nechci bejt ovládána strachem, cizí manipulativní poblázněnou ženskou, nechci zůstávat v sobotu zamčená v bytě.

Toužím po lese, po vzduchu, po vodě, po klidu, po nás dvou až čtyřech až šesti se zvířaty, stromy, rostlinami, po práci, po tvým dechu na mý kůži.

Nádherná, hluboká lásko, modlím se za nás. A necouvám, nepouštím naději ani na okamžik.

♥

Tři ráno: Strach

Myslím na polštář, který ve chvílích beznaděje objímám místo Ivana Careviče, který nepřijel.

Myslím na to, jak si ten polštář strkám pod noční košili a mám strach – že to zase nevyjde, že žádný ratolesti nepřijdou, že to nestihnu, že to nezvládnu, že umřou, že umřu já, že umřeš ty, že moje zkurvená rodina všechno zničí a zkazí, že to nebude ono, že vlastně nebude s kým, že tam taky budu sedávat sama s bubnem, že je bobinky nebudou mít rádi...

Myslím na 4 zkurvený písmena na tvých prstech, na každým jedno.

Ty seš smutná?

Mám takovej pocit.

Chybíš mi trošičku.

Seš boží holka.nejlepsi na světě

Ty jsi taky nejlepší na světě, Žílo tepající mi vprostřed hrudního koše,

nikdy mi nebylo líp – ale to mý nemocný hlavě bohužel nestačí k tomu, aby poručila zbytku, aby mu bylo taky dobře.

Jak to všechno bude, až bude vzduch vonět podzimem a přijdou první mrazíky?

Miluju tě. Mám strach.  A mám právo taky někdy nemít sílu.

"Já toho sexu taky moc nemám, Terezko..." - "Jak moc?!"

(Líbej mě na šíji a říkej húúúú...)

Povzdech

Tak si to představte - Tomáš má holku. Prodává boty v e-shopu, nesnáší Brno, bydlí v našem bytě a je do něj prudce zamilovaná.

Další Tomáš zapomněl, že už jednu holku má - ale najednou se rozpomíná.

Dokážu teda sbalit batůžek a vyrazit k Baltu sama? Modlím se za to, že jo.

Že jsem silná.

A že už za to nikdy nebudem pykať.

Vím, že na mě pořád myslíš, že máš mě pořád rád...