Co jsem udělala tak zlýho, že ta noční můra v podobě mý biologický rodiny pořád pokračuje?
Kde je tlačítko stop?
Co jsem udělala tak zlýho, že ta noční můra v podobě mý biologický rodiny pořád pokračuje?
Kde je tlačítko stop?
Občas mám chuť tu skříň s tím vaším zkurveným zamilovaným kalendářem zapálit. Bafly by s ním i všechny ty úžasné překrásné fotečky jako z katalogu.
"Minulost stejně nesmažeš."
- Ale musí navždy definovat naši přítomnost i budoucnost?
Ale co já vim, ty jsi tu pán ohně, žejo.
Chybí mi bobinky.
Chybíš mi ty.
Chyběj mi zvířata.
Chybí mi zakládání ohně v kamnech.
Chybí mi vstát v 6 ráno a udělat vám snídani.
Chybí mi hrát si.
Chybí mi česat copánek.
Chybí mi pejsek na klíně a kočička na hrudi.
Chybí mi spát na proleželým gauči s vědomím, že spíte klidně nade mnou a je vám dobře.
Bolí mě, že já vám asi nechybím vůbec. Tobě.
Mohlo by tohle prosím dopadnout dobře?