Petrželka

Dneska naposledy svobodnou paní. 

L. S. 

Au

O rok víc a zas tak moc jsme se neposunuli.

Bolíš mě furt a už asi navždy budeš.

"Píčo."

Chybí mi bobinky.

Chybíš mi ty.

Chyběj mi zvířata.

Chybí mi zakládání ohně v kamnech.

Chybí mi vstát v 6 ráno a udělat vám snídani.

Chybí mi hrát si.

Chybí mi česat copánek.

Chybí mi pejsek na klíně a kočička na hrudi.

Chybí mi spát na proleželým gauči s vědomím, že spíte klidně nade mnou a je vám dobře.

Bolí mě, že já vám asi nechybím vůbec. Tobě.

Mohlo by tohle prosím dopadnout dobře?

Maybe I should cry for help / Maybe I should kill myself

Nedokážu tomu dát žádnou uměleckou hodnotu. Asi protože můj vnitřek řve o pomoc. Jenže já ji dostávám, profesionální. Ale nestačí to. Třeba tohle fakt nikdy nebylo místo pro mě? Třeba reciprocita prostě neexistuje. A nebo jen nemám sílu? A nebo nic z toho, a nebo všechno dohromady. "On je ten nikdo, který ji nenavštíví." Možná jste všichni ten nikdo, kdo mě nenavštíví. Světlo umí chodit do vašich domů, ale vy nedokážete ani přiložit polínko.

Je mi to strašně líto. Je mi mě strašně líto. Vlastně mi to ale vůbec líto není.

Třeba jsem prostě jen další slabý kus, co se dočista zbláznil a není mu pomoci. Nikdy nebylo. Já jsem přece já. Nikdo.

Věž

 Strašně to bolí, mami.

Parentifikace.

Vulnerabilní narcismus.

Grandiózní narcismus.

Potřeby. Žíla. Teta. Bránění tě.

Přála bych si tě takovou jako před 18 lety. Nebo dřív. Jako tu, co vždycky byla za objektivem.

Přála bych si tě milovat. Ale nejde to.

Tak jako to tobě nikdy nešlo se mnou, přestože si to vzájemně tvrdíme a staly se z toho prázdné pojmy, které teď díky tomu asi neslyším.

Ubližování.

Týrání.

Prázdnota.

Kež by to všechno bylo jinak.

Ale není.

I sometimes wish I'd never been born at all

"Já ji asi nechci poznat."

Legit.

Chudák Antonie.