Hateful

Jsem součástí textu písně a ještě teď z toho mám v žaludku zvláštní pocit lehkosti.

Chtělo se mi brečet.

Vše se však další den zvrtlo a v žaludku mi leží snad celá galaxie.

Chce se mi brečet.

Je to asi tak, že do okruhu mých cca pěti nejbližších přátel přibyla definitivně a nenávratně jedna víla jménem Iva.

Z mého -jednu dobu- nejbližšího přítele se stala noční můra. Já to nepřežiju. Cítím úzkost, bol, žal a všechna ta slova, ze kterých máte knedlík v krku. Buď zase normální, pubertální, vtipný až to není vtipný. Neodvracej tvář od mojí černé duše.
 Vraťme se v čase, kdy nic nebylo ztraceno.

Veškerý můj svět zapli na 200 000 otáček za sekundu. Cítím se osaměle, bez cíle, ztracena, potrestána za to, že jsem se narodila. Nemám chuť k ničemu, nic necítím. Prokousnu si ret a vůbec mě to nezajímá. Ledviny mi vybouchnou, ale I don't fookin' care. 
Nezájem, nečisto.

Jsem fakt hodně nasraná na svět okolo.

Hněv, mrzutost, slzy, řev, touha, beznaděj, box. Toť směsice, jíž je zahlcena má mysl.

Vysvobození: Crystal Castles a myšlenky. To druhé paradoxně.

 

 Your smile brings disease