Deprese/Mánie

You bring me daydreams. You bring me nightmares.

Last night, my dear,
I saw you - and you were crying
and, believe me,
I felt like I was dying,
but then I woke up
with your name
backwards on my face
reading forwards from my mirror
to my heart.

Prostě jsme tam v šeru stáli, ta holka mě objímala, tiskla se ke mně jako klíště a ty ses tam zjevil jak přízrak, úplně bez života, bílý jako stěna, kývls' hlavou a tvoje oči zalily slzy. Umřela.
Tak bych vzala tvoje tváře do svých dlaní a políbila tě na čelo, tak bych tě přivinula k sobě a utěšovala tě tichým 'pššt', tak bych ti oplatila všechno to, cos pro mě udělal ty. A ono to nešlo. Ta holka s tmavými vlasy mě k tobě nechtěla pustit a tys plakal čím dál víc.

V životě jsem měla pár nočních můr, ale to byly takový ty strašidelný - s Nastěnkou s laserovýma očima nebo se skřítkama z Harryho Pottera. Ale tohle - tohle byla čirá úzkost a bezmoc, horší, než kdybych na dně oceánu nemohla dýchat a dotýkala bych se prsty jaderný ponorky. Feeling kinda anxious...

A ani si nedovedeš představit,

jak moc si přeju,

aby se tohle nikdy nestalo v reálu.

A zde máme odůvodnění, proč se mi o tom všem zdálo.
(Jo, asi si zase zkouknu všechny série
 než sem dorazí to nový!)