Potřebovala bych se ponořit do knih, do filmů, do umění, do listí, do závojů, do krásných látek, do Tvých vlasů a vůně, do studií, do hudby, do oblíbených barev, do květin, do filozofie, do pana Kafky, do dopisů (!), do zařizování, do krásy.
Potřebovala bych ukočírovat svůj šílený život, který teď spíš ovládá mě, než já jej.

A jestli je na světě něco nádherného, tak třeba jedna z těch chvil, kdy je mi navýsost špatně, po celém dni válení se v posteli s mastnými vlasy vypadám jako bezdomovkyně a Ty přijdeš k nám, políbíš mě a řekneš: "Ty jsi krásná."

P.S.: Stále mi tu voníš a já se z toho stále zajíkám a snažím se jen vdechovat. Och.

Ach, ten Tvůj parfém...

Nutí mě k slzám.

You're too good for me.

You're too good for anyone.

Jakto, že zrovna já?

Musím se znovu naučit žít.
V tomhle čase, v tomhle těle, s tím, co je.

Udělej mi cucflek, prosím.

Noční můry zas ovládaj mý (už tak polomrtvý) tělo.
A já sakra vím, vím, vím co mi všechny chcou říct, ale...
Já prostě nemám sílu tyhle věci řešit.

- 40%

Bylo to s Tebou úžasné.
Je to s Tebou úžasné.
Bude to s Tebou navždy úžasné.
(Usínám ve vínovém svetru ("škoda, že nejde jen vdechovat")...)

DĚ-KU-JI! ♥

Zítra mě chytneš za ruku a půjdeme spolu ke mně domů...
Což znamená, že už se mě nikdy nezbavíš, kočičko.
Děkuju za dnešek (a vůbec za všechny ty přelíbezné dny).
Miluju Tě.

Bohyně v antických šatech a tak...
Jsi snová, nesmírná.

Nevím tak úplně, jestli má smysl ještě něco psát.
Prostě ve zkratce: FUCK.

Podepsán

poslední člověk v žebříčku hodnot všech
(někdo, kdo nikdy neměl být)

Zašla jsem moc daleko.
Celý můj minulý život se proměnil v ostré střepy, kterými si dnes ubližuju a celé dlouhé zítřky se ty otevřené rány budou hojit.
Hrozně moc to bolí.

Všichni ovládají můj život.
Jen já ne.

Každý den se probouzím se sevřeným žaludkem, protože...
Mě už dnes třeba nebudeš potřebovat.
Jsem blázen...
Do Tebe.

Chci pryč. CHCI DOMŮ.

P.S.: Všichni jste tak nechutně dokonalí...Tak mě nechte shnít v tom, v čem si tak "libuju". Díky.

Mohla bych jeden jediný den neplakat bolestí?

Asi to nic neznamená...
Jen mě to cupuje.

Jsem dnes rozmrzelá,
protože další kus mý dětský duše zmizel kolem jedenáctý dopoledne.

Vyjde to.
Slibuju.

Ráno mě asi zabiješ, ale...
Já Tě prostě miluju i ve stavu nejvyšší opilosti (fakt jsem ještě nenapsala knihu...teda chybu?).

Celý život jsem čekala, až ty bolestivý věci někomu řeknu.
A dneska vytekly přímo do Tvých hebkých dlaní a...

DĚKUJU, ŽE JSI.

Kurva, kurva, kurva,
co to je za zkrat?
Teče to moc a hrozně rychle,,,

POMOC!
.
.
.

Třeba jednou pochopíš, že to myslím dobře a že Tě fakt miluju, ať už jsi jakákoliv.

A třeba taky ne.

Přeju si, abych chcípla -