sobota 21. září 2024

Miluju tě

Miluju tě - a musí to stačit.

Miluju tě - a musím bezmezně věřit.

Miluju tě - a snažím se najít v sobě sílu.

Miluješ mě - a už jen za to mi to hoře stojí.

Nechci bejt ovládána strachem, cizí manipulativní poblázněnou ženskou, nechci zůstávat v sobotu zamčená v bytě.

Toužím po lese, po vzduchu, po vodě, po klidu, po nás dvou až čtyřech až šesti se zvířaty, stromy, rostlinami, po práci, po tvým dechu na mý kůži.

Nádherná, hluboká lásko, modlím se za nás. A necouvám, nepouštím naději ani na okamžik.

pondělí 9. září 2024

Tři ráno: Strach

Myslím na polštář, který ve chvílích beznaděje objímám místo Ivana Careviče, který nepřijel.

Myslím na to, jak si ten polštář strkám pod noční košili a mám strach – že to zase nevyjde, že žádný ratolesti nepřijdou, že to nestihnu, že to nezvládnu, že umřou, že umřu já, že umřeš ty, že moje zkurvená rodina všechno zničí a zkazí, že to nebude ono, že vlastně nebude s kým, že tam taky budu sedávat sama s bubnem, že je bobinky nebudou mít rádi...

Myslím na 4 zkurvený písmena na tvých prstech, na každým jedno.

Ty seš smutná?

Mám takovej pocit.

Chybíš mi trošičku.

Seš boží holka.nejlepsi na světě

Ty jsi taky nejlepší na světě, Žílo tepající mi vprostřed hrudního koše,

nikdy mi nebylo líp – ale to mý nemocný hlavě bohužel nestačí k tomu, aby poručila zbytku, aby mu bylo taky dobře.

Jak to všechno bude, až bude vzduch vonět podzimem a přijdou první mrazíky?

Miluju tě. Mám strach.  A mám právo taky někdy nemít sílu.

"Já toho sexu taky moc nemám, Terezko..." - "Jak moc?!"

(Líbej mě na šíji a říkej húúúú...)