Deal with it, betch!

Don't fucking touch me.

Občas se na něj nemůžu ni podívat díky té křivdě.

Hieronymus Bosch [bos].

Žena. Stojí za zábradlím mostu. Bílé, dlouhé, vzdušné šaty jí vlají v sílícím větru. Masturbuje. Nikdo ji nevidí, je schovaná. Oddychuje, sténá - nejdřív tiše, pak čím dal hlasitěji. Řve, pláče, lomcuje sebou, zrychluje pohyb ruky. Na samém vrcholu naposledy vydechne: "Chaos reigns!" a skáče dolů. Její šaty jsou rudé. Rudé a na dně moře. If you're going to San Francisco...

Ty hanbáři, schov se!

Ježek v kleci.
Silácké řeči, že "soucit je k ničemu".

Co je to filozofie? aneb Jak zničit kosmický text za 90 minut.

A dost.

Strašně nenávidím lidi, kteří se předvádí.
Kteří mě odstrkují.
Kteří mě nutí dělat, co nechci.
Kterých se bojím tak, že se mi z toho zvýší tep
Kterým ani dokonalost není dost dobrá, chtějí víc a ženou se za tím.
Kteří nemají vlastní názor.
Kteří šlapou po mých idejích a ty, kteří je využívají, zneužívají a tím mi hryžou do jater.
Kteří se dotýkají mého nitra.
Kteří se dotknout mého nitra, vykradou to dobré a ten zbytek - ten zbytek, který mi dovoluje přežít - spálí na uhel.
Kteří si myslí, že pojedli všechnu moudrost světa, ač jsou dětinští, hloupí a nezkušení.
A konečně - nenávidím lidi.

Nejsem ani pes, ani vlk. Pes je domácí puťka. Vlk se sice tváří svobodně, ale stejně si ho ochočíš. Vlka chová jeden známý mého velmi dobrého přítele. Já jsem liška. Samotářská liška, se kterou si jako s malou nikdo nikdy nechtěl hrát (to jsou ty trampoty s Budulínkem, ani máma na mě neměla čas) a tak jsem zlotřila. "...a třeba když budeš mít psa/lišku/vlka od mala dohromady se slepicema, tak psa a vlka snadno vychováš, ale liška ti slepice zakousne." A tak to prostě je.

I've been waiting for a long time

Nothing have changed

I've lost everything

I've lost my power...

Heart heart heart heart hurts.

Nenávidím hnusné obrázky, hnusné fotky, pokusy, hnusnou hudbu bez řádu, hnusné písálkoviny.

Nenávidím lidi, kteří nemají srdce a než by plivli do zrcadla, plivou po všech okolo.

Lišky nikdy nejsou šťastné.
Lišky nikdy nejsou šťastné.

I was here

Now I'm gone

I'm sorry,

I'm not that

perfect person

as you are.

Why can't you just let me live?
Or die. Alone.

Why not Brünn? Rozhodnuto. :)

Obdivujte mě za to, že neplkám o píčovinách a umím dokonalou technikou kouřit cigarety. A brka.
A polkla bych.

What difference does it make?
All I wanted was you...
Cockie cock...!

Lost in the Field.
Lost in the Field.
Lost in the fucking field...

The sea is full of cunts.

Tak pravil Zarathustra a opustil svou sluj, žhnoucí a silný, tak jako jitřní slunce, jež vychází z tmavých hor. 

Pošetilost.

K čemu je ti asymptota, 

když nevíš, co to je - nejsi matematik - vědce dělá vědcem, 

když umí vědu vystvětlit. 

Pekelný princ. Pekelný perfekcionismus.

Nový domácí mazlíček xx

Trust no betch.

Nikdy mě nechtěj ochočit. 

Don't fucking touch me.

Nebo dostaneš vzteklinu.

(Takhle vypadá líp. Jako já. Jako já 850*9,4609*10^15 metrů daleko.)

With your feet in the air and head on the ground.

Miluju Pixies. 

A, díky bohu, neříkám to jen proto, 

že jsem slyšela dvě písničky.

Radikální skepse 
aneb

Jsi neschopný, tak já tedy odcházím pryč.

Doba temna a INFP

Hello, Dolly.

I přeze všechno máme všichni naději. 

Jeden by nevěřil, že osobnost, kterou si vytváříme po celý život, někdo dokáže shrnout na jeden papír formátu A4. 

The only person standing in your way is you. 
Že je to sporný? Jo, je. Přesvědčila jsem se o tom po nějakých dvaceti hodinách. 
Jak plivanec do tváře.

Hnusný obrázky, hnusná hudba, hnusný všechno. Hnus.

Ale neztrácejme optimismus.

Leukos haima je pěkná sračka. 
But we'll fight together, don't be afraid, babe.
 A ona radši sama odpálí. Já tomu věřím a nepřipouštím jinou možnost. Ona totiž ani neexistuje. 
To je jako byste chtěli udělat záporný epsilon. Neexistuje.

Lišky nikdy nejsou šťastné.

 Boříš mýty. 

I wanted to be perfect.

La la love you, Mr. Whore. 

I wanna be forever Jung.

 Zvítězíme, drahoušku.

Jak kdo.

Venus without furs

You know, you've always been my darkness.

You know, you've always been my darkness and my light.

Duchové se opět připravují, že mě přijmou mezi sebe.

Příroda pláče.

Nechci se loučit.

Chci to. Teď a tady.

Nechci čekat. Nechci to očekávat.

Chci to jen

...tři...

...dva...

...jedna...

TEĎ!

Dying of the Venus

I'm just sitting here

In the ocean dress

U know, that one

And I'm thinking

And I'm loving

And I'm crying

And I'm dying

-

But all of you 

have said I 

hear again

 and again

And after all

I'm never gonna burn my broken heart

Cause I'd burn yours too

You're the biggest 

PART OF ME

And I love

you

so 

♥

You're gonna be my tattoo.

Si kuř!

In the water see us swimming

Chybíš mi.

Stále se k tomu musím vracet. I když na to nemyslím měsíce, zase to přišlo. Zase mě svírá úzkost a v hrudi nosím prázdnotu. Je to jako kolovrátek. Stále se vracím k bolesti, té strašné bolesti, protože vím, že to už nikdy nebude takové. Nevzpomenu si měsíc a pak zase dlouhé týdny nemyslím na nic jiného.
Jsme tak daleko a tak blízko.

...o měsíce později...

Záchvěvy. Vteřiny. Pulsary. Minuty. Vibrace. Chvilinky.

Proč to nemůže být odteď natrvalo a donekonečna?

Když jsme se poprvé viděli. Když jsme se roky nebavili, ale seděli vedle sebe. Dělila nás zeď. 

Po letech jsme se dotkli a tys mě získal. Ulehla jsem pod tvoje křídlo a nechala se unést. Izolovanou od světa jsi mě naučil všemu potřebnému. Jak se chovat k lidem, jak najít sebe samu, jak se milovat, co je správně a co špatně. Přivedl jsi mě na cestu a s křídly, která mi s tebou narostla, jsi mě na ní nechal. Dal jsi mi pusu na rozloučenou a já měla letět. 

Má křídla byla černá jako noc a já z toho měla depresi. Žes' mě tam nechal samotnou. Že už s tebou nikdy víc nebudu. Tak jsem utekla do lesa a schovala se do sluje. Nechtěla tě do ní pustit. Chtěla jsem tě za tu zradu zabít. A tys akorát tak protáčel oči.

Pak jsi to vzdal a utekl. Daleko a navždycky. Pryč. Tam, kde hvězdy nejsou vidět a hudba s úderem půlnoci přestává hrát. Tak jsem jezdila autobusem brzo ráno za město a po tvářích mi tekly proudy slz. Jednou mi děda, co an mě celou cestu čuměl, řekl: "Nebreč." A já se rozbrečela ještě víc.

Pak, pár dní a hlavně prvního září nejhoršího roku mýho života, jsme na chvíli zase vzpláli a mně bylo špatně nejen z konce světa, ale i z toho, jak mi vedle tebe bylo dobře. Sourozenecká láska dvou cizích lidí. Třináctihodinový rozhovor. Kurva, to bylo něco!

Pak zas ticho. Liduprázdno. Jen ten ultrazvuk. Tinitus. Všechno mě tak akorát mrzelo. Když jsme se potkali, tak ses snažil ty a já byla ignorant. Pak zase naopak. Zase dlouhou dobu nic. Sem tam film, sem tam pětiminutovky o muzice. Téměř bez citu.

Pak prázdniny. Horská dráha a nic jinýho. Chtěla jsem se s tebou opít, ale ty jsi byl dospěláckej zrádce. Nenáviděla jsem tě za to. Jak jsi zprávničil. Jenže to už byla moje křídla šedá. To už jsem nebyla takový děcko. Už jsem byla, haha, slečna. (kurva, to je ale debilní výraz)

Pak tanec. Tanec v temnotách. Světlý bod v tunelu, který se přibližoval rychlostí světla. Pecka mezi oči. Řecké božstvo a kaleidoskop. Doteky. Pak zas jen trýzeň.

Pak jsme seděli u piva - já na sračky - a tys mi začal vyčítat všechno. Kdybych únavou neležela na stole, tak tě pošlu do hajzlu a jedu prvním ranním spojem domů ve svetru, s Katjes, vegetariánskými bonbóny, a slzavým údolím na tvářích. Takhle jsem neřekla nic a vydržela to ještě dva dny a pak už ses neozval. A já taky ne. A ani jsem k tomu, popravdě, neměla chuť.

A pak už zas jen občasný dotek. Pak pecka s Unknown Pleasures. Pak zas ticho. Zasraný, nesnesitelný ticho. Zas moje debilní slzy. A pak jsem si to uvědomila.

Tenkrát, když jsi mě nechal na cestě a já utekla do sluje. Tak tehdy jsem byla miminko. Ustrašený, uplakaný co nevědělo, co si bez máminy sukně počít. Bez tebe. Černá křídla. 

Pak, o prázdninách před druhákem, ze mě byl pubescent. Nadávání, nenávist, svádení viny na ostatní. Na tebe. Odříkání si dobrejch chvilek s tebou, aby mě ty dlouhý týdny odloučení nezabily. Šedá křídla. 

Pak ples, Brno, Vánoce a tyhlety věci. Adolescence. Uvědomování si nezávislosti. Bytí sama sebou. Už nepláču kvůli píčovinám a tak. Už jen když je mi hodně, hodně smutno a třískne mě to do srdce. Vykristalizovanej drahokam. Bílá křídla.

Z čehož plyne....

- že se k tobě vždycky budu ráda vracet, nechám tě na sebe sáhnout a budu se s tebou smát a budu s tebou plakat. A skočím s tebou z mostu, držíce tě za ruku.

- že kvůli tobě vždycky budu plakat, protože už to nikdy nebude jako dřív. Vždycky mi tě něco připomene, mně se rozklepou kolena a budu brečet. Ale ne jako mimino. Nikdo to neuvidí. Nechám si to pro sebe jako, ostatně, všechno.

- že si na tebe vzpomenu každej den až do konce svýho života. Ať už budu poslouchat Foals nebo půjdu po Veveří (no, na to vzpomínat nechci :D).

- že tě miluju. Ne jako milence. Ne jako přítele. Jako něco mnohem, mnohem víc. Něco, co se nedá definovat slovy ani ničím jiným. V intervalu (-∞;∞).

 always

to mě zabilo :)

 a nikdo jinej

Twilight omens in my lifeI keep hearing your nameI keep hearing your nameKeep hearing your name

oldies but goldies (remember, remember - 2009)

zavolej mi, pojď se mnou do kina a protančíme noc - dík

a když přijedeš, tak ti to zahraju, zmrdku  xx

Daddy's gone

Daddy's in a better place
Daddy feels no pain
Daddy - I cannot stroke his face
Daddy've closed the gate

Daddy's just taking care
Daddy's holding his gun
Daddy - I cannot see him in there
Daddy's gone