Ian's birthday

Nevím, jak by vypadal.

Nevím, jestli by dál tvořil tak hluboké a krásné věci.

Nevím, jestli by to stejně neukončil o pár let později.

Ale chybí tu. Chybí tu moc.

Snad si užíváš narozenin, můj nejoblíbenější epileptiku!

(Jo, tuhle mám od nich nejraději, ale to už víte, ne?)

Supermoon

Koukám na ten hloupej Měsíc a duši mi rozrývají vzpomínky...

Chtěla bych pronikat lidem do snů a zachraňovat je. (Vlastně jen do Tvých a Tebe.)
Chtěla bych pronikat lidem do života a zachraňovat je. (Vlastně jen Tobě a Tebe.)
Chtěla bych...změnit minulost (a být v ní někdo lepší, než jsem byla) ve prospěch přítomnosti (protože žijem teď a tady, všimla sis?) a v růžovém oparu (pamatuješ na něj ještě?) plánovat zářnou budoucnost (samozřejmě, že tu v Seattlu).

Nic z toho ale neumím, tak si jenom mlčky přeju, abys byla šťastná až do morku kostí.
Aspoň jednou, jedinkrát...

Prosím...

Somebody save her, když já jsem, kurva do piče, selhala jako nikdy.

Je poslední na albu, bude poslední na mojí cestě...

A nikdy předtím nebyla aktuálnější, než právě teď.

HELP

Svítá.

Mám okno na východ.

Napsala jsem další čtyřstránkový dopis. Dnes napíšu ještě druhé A.

No a pak...I ♥

Další den, co Tě horoucně miluju. Přijde mi, že každým dnem víc a víc, i když už to nejde.

Jsou čtyři ráno a Ty vstáváš a já tu sedím a píšu sračky na blog. 

A miluju Tě. 

A svítá.

Chci mít v hlavě už jen Tebe.

Nás.
Natrvalo (a nikdy jinak).

Last Days

Jednou se (možná) vrátím.

P.S.: Nebylo by to poetické, kdybych zemřela v šatech, které jsem si koupila na víkend?