...a všechny podobné píčoviny, které znenadání naplnily můj život.
Nechtěny, nečekány, nezvány.
Zkrátka mám chuť udělat něco se svým životem teď hned. Po třídenním hororu tak akorát čas začít.
Třeba bych si mohla každé odpoledne sednout a věnovat se matice a fyzice, abych mohla jít studovat astronomii.
Nebo bych se mohla konečně doučit veškeré chemické názvosloví a naučit se pořádně počítat rovnice a dostat se díky tomu na medicínu.
Taky bych mohla popadnout ty knížky o psychologii, které jsem chtěla už dávno číst, ale přeze všechny zbytečnosti si na to nenajdu čas.
Mohla bych si konečně jít v sobotu zaplavat. Miluju to přece.
Udivují mě lidi, kteří tvrdí, že mě znají. Jestli je to fakt pravda, ať mě tedy poučí, protože já zdaleka takové vědomosti o sobě samé nemám. Občas se sama sebe bojím, ačkoliv jinak se nebojím téměř ničeho.
Chci jít do kina na Annu Kareninu. Moc.
Drž piču. :D
Mým náboženstvím je Vesmír a mým Bohem je Jupiter.
A taky miluju řeckou mytologii. Ale o tom někdy jindy.
Zbožňuju tu podzimní /zimní přírodu, jak je krásná, nezkrotná, nespoutaná a nějakým zvláštním způsobem izolovaná od všech krás světa.
Proč si ničíme životy? Proč je ničíme ostatním? Proč ničíme největší bohatství, které máme, jen kvůli sebelásce, kterou se paradoxně nevědomky zabíjíme?
A do toho Prot. Můj nový přítel z planety v souhvězdí Lyry.
↓ Nyní následujte šipky. ↓
↓ Nyní následujte šipky. ↓
