?

Je mi hrozně smutno.
Koukám znovu na La Vie d'Adèle.
Budoucnost pro mě momentálně není příslib, ale hrozba.
A kdyby bylo 11:11 nebo 23:23 nebo 22:22 nebo tyuměvposteli : jánatvýchrtech celý den, asi by se nic nezměnilo.
Nevím, jestli čekat, nebo nějak jednat - a když, tak jak.

Bude to hrozný, až tě prvně uvidím.
Až budu v dopise vysvětlovat, že je to ze dne na den jinak.
Až se tě nechtěně dotknu a ty se na mě podíváš a tak...
Bude to hrozný.
Ale co už.
C'est la vie.
La vie d'Lucie. ([lysy])

A moc mě mrzí ta smska.

Snad budeš opět lepší než já a odpovíš brzy.

Chci ti to vysvětlit.

Chci si o tom s tebou povídat.

Protože ať už je to jakkoliv, jsi stále můj nejlepší přítel.

A abych nezapomněla: 

Dnes jsem udělala své nové lásce CUCÁKA na klíční kost, haha!

P.S.:

Ač mě můj momentální život neuvěřitelně sere,

neměnila bych.

Snad to přežiju ve zdraví.

Wish us luck. ☺