především věřím, že jednou najdeš sílu a vzepřeš se všem těm tmám a můrám co tě sžírají.
že si jednou řekneš "dost" a utneš svůj život aniž by ses zabíjela - že ho konečně vezmeš do svých rukou a začneš dělat co tě baví, co tě naplňuje, začneš být tím, kým chceš být a obě dobře víme, že v tom ani lezoucí páteř a žebra, ani dokonalá anglická výslovnost nehrajou roli. potřebuješ najít smysl...a co když je v tak jednoduchých věcech jako jsou ranní polibky a kočky a seattle a knihy a filmy a hudba a občasná party, občasný zdunění se, občasný královský sex? a já věřím...pořád věřím, že se jednou vzepřeš temnotě, vyvstaneš na olympu, oslepí tě sluneční paprsky a až přijde zrak k sobě, poznáš, že ti nic nehrozí. že se dokážeš ubránit. že i kdyby tě 10 miliard najednou klovlo do jater, dorostou ti. protože taková ty jsi, jen se bojíš.
věřím ve všechno to, co jsme si vysnily, protože jedinou překážkou nám je strach..a co je strach? to je ten pocit, když šlapeš do prázdna ale ještě netušíš, že je pod tebou síť.

Vánoce

Jsem milována.

Dostala jsem nádherný dar a ještě nádhernější dopis.

Vše zlé bylo zažehnáno (minimálně pro tuhle chvíli, která je mi tímto svatá).

A tak jsem si najednou uvědomila, že právě teď mám vše, co jsem si vysnila.

Konfety, třpytečky, světýlka - tryskají z mých plic.

PROMIŇTE.

Vrátí-li se, zase začnu psát.

Další zbytečný zvratky

Nic.
Vůbec nic.
Jen jsem už tak na sračky, že jediný, co chci, je zvracet uzavřená v hnusný samotě do studenýho hajzlu a tupě čumět na Skins - na nic jinýho už fakt, fakt, FAKT nemám kapacitu, kurva.
(A na to, na co by se našla, nemám sebemenší nárok.)

FOOK OFF, LUCY, YO FOKEN TOSSA.

Vesmíre, pomož jí.

Snažně tě o to prosím věčnost a ty pořád nic.

PROSÍM.

Legrace

Přijde mi hrozně vtipný, poetický, ironický, cynický a intergalaktický,
že někdo kvůli mojí smrti proplakal noc.

Cry all night, sleep all day

I DO NOT FUCKING MATTER

Tak proč?

Brutální všechno

A nekonečná bolest a prázdnota.

Nechci mluvit.

Nechci jíst.

Nechci bdít.

Snad ani nedýchat...

Vše nejlepší

Někdy jsem na sebe nasraná i za to, že vůbec dýchám.

Promiň, miláčku, snad sis to náležitě užila a aspoň trochu Tě to tu se mnou těšilo.
V noci si budu představovat, že se mi choulíš v náručí a ráno vstanu v pět, abys v tom nebyla sama.

P.S.: Voní to tu po Tobě. (Zase bych chtěla jen vdechovat.)