pondělí 1. prosince 2014

Vše nejlepší

Někdy jsem na sebe nasraná i za to, že vůbec dýchám.

Promiň, miláčku, snad sis to náležitě užila a aspoň trochu Tě to tu se mnou těšilo.
V noci si budu představovat, že se mi choulíš v náručí a ráno vstanu v pět, abys v tom nebyla sama.

P.S.: Voní to tu po Tobě. (Zase bych chtěla jen vdechovat.)

P.S.S.: Mohlo to zůstat krásné - tak jak to bylo - kdybych to všechno nezkurvila (jako obvykle).

Kolikrát už jsem měla chuť tohle udělat, Oidipe?

Žádné komentáře:

Okomentovat