Literatura mě sice zabíjí, ale hned potom mě zase křísí.
Literatura mě vždy vzkřísí, aby mě bezprostředně poté chladnokrevně zabila.
Pořád je pro mě důležitý bejt krásná,
dost možná, protože jsem to nikdy nezažila.
Až pak spolehnu na sílu své osobnosti,
která stejně zatím neexistuje.
"Co je? Naděje ti nějak nevoní, koukám."
"Vždyť je to pořád to samý, do prdele už - že je to celý hrůza, ale že je naděje - s tím už jděte všichni do prdele."
"Naděje ale je, fakt, Moure, s tím nic nenaděláš."
Žádné komentáře:
Okomentovat