I kdyby to mělo být naposledy...

Tisíceré díky.

Moje nová oblíbená činnost:

Sedět ve fakultní knihovně,

číst si jeho novoroční maily,

poslouchat Midwife

a

hystericky brečet.

Příště prostě jen poděkuj.

(A důvěřuj.)

Děláš si to sama.

Světluška 69?

Když jsme byli na Islandu, jedli jsme mražený hrášek nebo třeba papriku v pšeničné placce.
Proč to najednou nestačí?
Proč najednou nikomu nestačím?
Proč se na mě sypou problémy a problémečky ze všech stran?
Proč jsem tam strašně nedokonalá a proč mě nikdo nemá rád?
Proč všechno končí stejně a události se opakují jako by procházely kolovratem?
Septimus Severus mi zlomil vaz. Nebo to byla Lucie? Červené víno? Želatinové panáky vodky?
Kdoví.

Táta

Letos jsem si nic nestihla přát.
Asi je to tak dobře.

Tohle jsou přesně ty píčoviny, kterýma se naplňuju

Pořád tak nějak očekávám, že si ze mě všichni sednou na prdel - přitom neexistuje jediný racionální důvod. Jsem nejprázdnější krabice planety, není ve mně už vůbec nic. Když píšu, píšu hovna, blbosti, umělecká hodnota mých písmen se rovná nule nebo je v minusu. A tak tady sedím ve 4 ráno a čumím do genealogie olympské dvanáctky a říkám si "hm, ten test nějak omrdám" - a přitom neustále omrdávám jen samu sebe, jako kolovrat. Nemám už se sebou ani drobek trpělivosti.

Zapni si, kurva, mozek, paní učitelko.

Co v životě nikdy nechci být

Macecha.