Je příjemná, krásná. Osvobodila jsem se, roztáhla křídla a letím, dýchám.
Akorát ty zdánlivě selhávající ledviny tomu trochu berou lesk a šmrnc.
Minerálka měnící se ve vodku na Národní, lidé z rádií, lidé z hor, lidé z hutí. Vypiju tě s chutí - na barové stoličce, až světla zhasnou - a pak si začnu s tebou hrát na Petra s Lucií.
Trošku jsi ve mně zůstal - honem tě vyhnat pryč, hlavně se nezamilovat. Klasika.
Křest bytu (na mém jazyku), očichávání, ochutnávání, olizování, hlavně nic nezlomit.
Hlavně pls ne moje srdce.
Praha mě vítá.
Žádné komentáře:
Okomentovat