Někdy jsem na sebe nasraná i za to, že vůbec dýchám.
Promiň, miláčku, snad sis to náležitě užila a aspoň trochu Tě to tu se mnou těšilo.
V noci si budu představovat, že se mi choulíš v náručí a ráno vstanu v pět, abys v tom nebyla sama.
P.S.: Voní to tu po Tobě. (Zase bych chtěla jen vdechovat.)