Loučím se s představami. Loučím se s idejemi. Loučím se s přesvědčením, že o bude lepší. Loučím se s přesvědčením, že má něco cenu. Loučím se s přesvědčením, že má něco vůbec smysl. Loučím se s city. Loučím se s láskou. Loučím se s pozemskou představou Vesmíru. Loučím se se vším, co jsem kdy v životě chtěla dokázat. Loučím se s pocitem, že jsem kdy byla výjimečná. Loučím se se vzdechy, slastnými křečemi, přítulnými holkami a orgasmy. Loučím se se světem, který jsem tolik, tolik milovala a on mě přesto jen roztříštil na kousíčky, zdestruoval, rozložil. Loučím se s přesvědčením, že existuje modrý květ a já ho najdu v Coelhově knize. Loučím se se svými vizemi, tvrzeními, teoriemi a názory - nemají smysl v té obří množině.
Díky, matematiko. Jsi tak krásná, ochromující, třpytivá. Nejsi taková, jakou tě popisují. Hrozně mě mrzí, že tě nemůžu pochopit na více úrovních. Hrozně mě mrzí, že mi ty kurvy zkazily život a nedovolili mi tě pochopit. Miluji tě. Jsi jedna z nejnádhernějších věd, která kdy byla odvozena. Odvozena z ještě obsáhlejší vědy, než jsi ty sama.
Filozofie. Ukázala jsi mi cestu. Cestu do dálných světů, k nebeské bráně i do horoucích pekel. Moje srdce pro tebe hoří.
Víc-už-nikdy-neřeknu. Nemá-to-smysl. RADIKÁLNÍ-SKEPSE.
Nic mi to nedalo. Ale aspoň jsem měla čas si uvědomit
plno, plno věcí. ***
Nikdo jiný něž ty to nedokáže.
Nikdo jiný než ty.
Melancholik. Lucie, vítej zpět ve sluji. ♥
It had been a wonderful evening
and what I needed now,
to give it the perfect ending,
was a little of the Ludwig Van.
Žádné komentáře:
Okomentovat