Změna. Měla přijít. Nečekána, nezvána.
Když jsme tam tak seděli a já mu začla vykládat svoje nejniternější přání, svoje světonázory, které nikoho nezajímají - a on jen seděl, zainteresovaně naslouchal a přikyvoval. Nikdy, fakt nikdy bych neřekla, že zrovna tenhle člověk mi bude tolik rozumět a já zase jemu. Vlastně by to byl ten úplně nejposlednější člověk na světě, komu bych řekla "ahoj" jen tak - a teď jsem mu vyklopila celou jednu svou důležitou část.
A zase jsem objevila samu sebe. Páč za pár dní po něm nebude ani stopy a já si vzpomenu jen občas. Možná mu ani nenapíšu. Ale jsem jedna z mála lidí, kteří mu to, co bude následovat, opravdu přejou. S jakým zaujetím mi prozradil svůj plán. S jakým zaujetím jsem já obdivovala jeho odvahu. S jakým zaujetím píšu tenhle kec, který je pro mě osobně však popisem jednoho z nejzlomovějších okamžiků poslední doby. (Skoro jak polibek na krk, haha!)
Tak šťastnou cestu a dej si za mě desetipatrovej hamburger!
////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
No a pak taky ten noční rozhovor těsně před mou rebelskou, rebelantskou a rebeliovou smrtí. Pár slov a mně se udělalo špatně. Podlamovala se mně kolena. Všechno to přerušilo ten hrůzný zážitek s "good grrrl" (skotský přízvuk ti jde hůř než počítání). A cože se to vlastně stalo?
"Ty máš ráda Joy Division?"
"(Ne, pičo, mám to tam jen ze srandy, abych byla hipsta) Jo. Mám."
"Hm."
Jo, mluvila jsem s jedním ze svých největších idolů od dob základkových, haha.
Love of my life - can't you see?
/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////
No a ještě něco...
Jsem bisexuál, vegetarián se sklony k veganství (však ono to brzičko přijde), milovník cizích krků když hraje hudba a je přítmí, kámoš všech učitelů a učitelek a jeden z nich na mě tajně kouká a blbě se culí, než ho konečně pozdravím a největší pogokurva na světě, páč ty modřiny všude jsou mocný (+ velké díky za záchranu mého života týpkem, který mě zachytil za moje ňadérko a strčil mě zpět do kotle - jináč si nedovedu představit ten zlomenej vaz, kdybys tam nestál...).
Jo a taky mě zdraví moje velká baskytarová inspirace - takže speciálně pro tebe: "ČAU!" :)
Achjo, everyone loves me!
No a taky dárek pro všechny pičoděvky,
které si myslí,
že se z jejich vražd pohledem
poseru nebo co.
Žádné komentáře:
Okomentovat