Pojďte zpět - po hrstích!

Přicházejí.

Pomalinku, potichounku, opatrně.

Ale přeci jen.

Cítím to.

Revoluční myšlenky.
Perfektní styl.
Jedinečnost.
"A nepřemýšlelas' někdy o dráze spisovatelky?"
Ale jasně že jo. To je sen každýho melancholika, ne?
Ale bude mě potřeba někde trochu jinde.
A ty moje hovna by stejně nikdo nečet - krom mě a Vás.

Jeden hloupý a hnusný večer.
Pár špatných slov a trocha ignorace.
A bylo tam zas. Zpátky.
Nenávidím tvou debilní hudbu a lidi, co chodí na tvý koncerty.
A vrať mi Kafku, parchante!

Tak jsem se lekla a šla se schovat.
A měla jsem sny.
A orgasmus.

No, a to víš. Občas mám fakt veliký strach.
Občas si říkám - takhle to nedělej, tohle bude akorát kontraproduktivní.
A stejně jdu a udělám to.
Stejně za sebe nechám mluvit cosi zevnitř, co ani v nejmenším neovládám.
A třeba právě to jsem já - kdo ví.
"Ach, žádný neví."

A pak zase, po chvílích sebe/nenávisti, přemýšlím nad tímhle.

Píšu smsky a maluju obrazy ve své fantazii.

Ležíme někde spolu a ty vykládáš.

A já poslouchám.

Horlivě.

♥

A třeba mě zas sevřeš v náručí a já budu, přidušená, nasávat tvou vůni.

Třeba se zase opravdu dostaneme tam, kde jsme ještě nebyli.

Třeba se opravdu zas na chvíli ocitnem v ráji.

Tvoje vlasy, tvoje oči, tvoje pleť.

A to všechno v jednom.

Jenom pro mě.

BFF.

♥

Tenhle světový poznatek mě stále drží nad vodou.

Uprostřed veškeré mojí samoty.

And I drink a lot.

☺

Sny a přání

mladé paní.

Lust.

A stejně je to asi jen sen.

Jen sen.

Sen.

I really fucking miss Kjartan.

Ale tohle je jak sen.

Industriální nářez.

Prostě se naprosto šíleným způsobem

 těším na svůj velectěný a velevážený útěk, 

o kterém nikdo nikdy nebude ni tušit, 

jen já a ty. 

♥

Nejdražší příteli, na tvojí hrudi usínám.

Noc co noc a den co den.

Home is wherever I'm with you.

♥