My empire of dirt: Party with my own fucking self

No, asi pravdou je, že moc whiskey škodí zdraví a hlavně vás nutí dělat zvláštní věci.
Například:
- pustíte si Crystal fucking Castles aka cukr kristal a začnete tančit (je zde cca 50° C).
- píšete si s kamarády o svých berlínských heroinových snech a říkáte si, že studování je stejně na piču.
- fotíte si svůj zmalovaný ksicht a Alice Glass vám dál řve do ucha něco o globálních problémech/globální problémy.
- začnete myslet na sex s holkama, ač jste sami holka, a tak si lehnete na chladnou zem a necháte to osudu/osudovému doteku/osudové masturbaci, kdy na to tlačíte, až to bolí a teče z vás krev. (Tenhle blog by měl být zrušen teď hned, haha.)
- chce se vám zvracet a představujete si, že jste zrovna na koncertě kapely, která vám řve z repráků (jo, připomínám, že si pouštím celou diskografii Crystal Castles, čili alba s názvy "Crystal Castles", "Crystal Castles" a "Crystal Castles" (říká se tomu eponymní (nechce se mi přepisovat ty závorky tak, aby to matematicky esteticky sedělo (a stejně je to pičovina)))) a házíte hlavou, jste upocení, až to není pěkný, rozmazává se vám rudá rtěnka všude po hubě a myslíte si, že vám zrovna teď může celej svět leda tak vylízat prdel.
- chlastáte dál jak ztrhaní, až vás z toho bolí všechny vnitřní i vnější orgány (a i ty jiný, jestli existujou).
- říkáte si: "Jo, takhle si budu líčit oči pořád a pak budu čumícím seniorům na zastávce říkat "Co čumíš, ty píčo?"." (Můžou se vůbec dávat uvozovky do uvozovek?)

Celý je to děsně na houby. Chtěla bych někoho kousnout do krku, fakt hryznout, až mu/jí bude týct krev.

Taky bych chtěla sbalit tašku a odjet do Brna k Richardovi. Prostě se mu na jednu noc nakvartýrovat do bytu, ráno tiše zmizet, nastoupit na vlak do Berlína a zpátky se vrátit, až mě najdou kuci z interpolu (já to nepíšu velkým, protože myslím ty čuráky čmuchaly, ne tu dobrou kapelu (relativně (zas ty zasraný závorky)))!
Strašně moc bych chtěla, aby Richard plakal, až umřu.
A taky bych chtěla, aby mi vykládal, co ho na světě sere.
Aby se nebál mých ani svých doteků, protože se přece nemusíš bát, když nic necítíš (jo, zase moje vymyšlený starý přísloví, který nikdo nechápe).

Čeho se ti lidi pořád kurva bojí? I'm an animal just like you, tak o co, kurva, jde?

Když si koupím boty z kraví kůže, už nejsem vegetarián? Páč já kvůli tomu, že nežeru mrtvoly, doma dostávám pěstí a pak si koupím zasraný creepers, na který jsem čekala celej život.

Před týdnem jsem někomu na koncertě Sigur Rós dala pusu na krk a objímala ho při Hoppípolle a pak jsem taky seděla někde v prachu na zadku a měla suicidní myšlenky. A taky tam byl na chvíli táta. Za dva dny jsem pak na Knife byla tak rozhozená, že jsem odešla (a to jsem tam jela taky hlavně kvůli nim) a když začli hrát moji nejmilovanější xx, seděla jsem tam někde sama samotinká a začla usedavě plakat. Zas nic nemělo smysl. Zase se všechno zbortilo.
Můj nejlepší přítel ze všech mě ale našel, drapl mě za ruku, táhl mě davem (uslzenou hadrovou panenku) a pak mě držel, držel, držel a já plakala, plakala, usmála se, stiskla jeho ruku a užila si do morku kostí ten nejzářnější okamžik, když se na pódiu rozsvítilo laserové X a Romy s Oliverem mi, kousek ode mě, zpívali z duše (Už jsem vám říkala, že jim ty texty píšu já? Haha..).
Nikdy nezapomenu, jak jsi voněl, jak jsi mou schoulenou ledovou pěst držel ve svojí horoucí sametové dlani a jak ses na nic neptal, prostě jsi mě vytáhl z těch největších sraček až někam těsně pod orgasmus (ale že chybělo fakt málo...).
Za to ti DĚKUJI z celého svého zkureveného srdce. Nikdo pro mě nikdy neudělal tolik, co ty - a to jsme ani nemuseli mluvit.
Takže teď jen lehávám v posteli se zavřenýma očim a představuju si, že zase sedím někde na konci světa a snídám hnusnou citronovou ledovou tříšť, že který mě bolí v krku, ale pořád se mám nejlíp na světě.