My empire of dirt: Ženské večery a noci plné osamění

Jsem sama.
Cítím se sama.
Nemám přátele.
I když vedle mě sedí lidé, jsem šíleně sama.
Netuším, jak proti tomu bojovat a jestli to vůbec umím...

Co poslední dobou dělám:

čtu knihy (knihu)
poslouchám kvanta hudby (lež)
dívám se na filmy (po dlouhé době jsem viděla jeden)
koukám na Black Books (zbývají mi poslední čtyři díly)
předstírám, že se učím do školy (pravda)
předstírám, že mám přátele a chodím s nimi o víkendu do města (částečná pravda - chodím sama)
předstírám, že žiju (pravda pure as snow)

Občas lžu a občas říkám pravdu. Hodně se přetvařuju. Jsem osamělá svině. (Někdo dokonce řekl "kurva".)

Nepíšu si do deníku, protože to pak každej čte.
Píšu po papírech všude kolem.

Hlavou se mi honí spousta věcí.
Vzpomínám na Zbyška.
A na Richarda.

Koupila jsem si na ples nový šaty.
Mají dvě výhody a jednu nevýhodu.
Jsou černý, krajkový a neslušej mi.

Dnes jsem zase sama doma přes noc.
Otevřela jsem si dětskej šampus, koukala jsem na televizi, přejedla jsem se a teď mě bolí hlava a nechce se mi spát.

Popsala jsem si zrcadlo už třetím textem. Není můj. Je Filipův. Je krásnej.
"No jo, ale co dělat? Chce se mi spát."
Nechci kouřit drahý cigarety. Nechci se smát.

Držím se myšlenky, že jakmile přijde listopad, začne tu vonět skořice, pověsím si na plakát Joy Division (kterej nesnáším, ale je od kluků...) barevný vánoční světýlka a začnou plesy.
Začne líbání na krk a hlazení po šíji.
DOUFEJME.

Zase jsem si zprovoznila last.fm. Nevím proč. Prostě tak.
Je sranda na to koukat a vědět, že tam není ani desetina toho, co fakt denně poslouchám.
(V nových, novulínkových super sluchátkách!)

Taky jsem si aktualizovala čsfd.cz. Nevím proč. Prostě tak.

Vlastně tu píšu nedůležitý píčoviny, protože se příliš bojím. Všeho.
Příliš chci cítit jeho dotek na svém krku.
Příliš chci umět žít.
Příliš chci nebýt osamělá.
Příliš chci žít.
A furt se mi nic z toho nedaří!

↓