Hynu

Proč jsou zde nová a nová rána? Nestojím o ně.

Horská dráha, vždy a všude. Jeden den jsem v oblacích a pak zase na dně špinavého oceánu nesoucího na hladině ropnou skvrnu. A pak zase svítí slunce a já vidím jeho obrys.

Dny se mění v noci a noci se mění ve dny. Nic není jako dřív, nic netrvá věčně. Navždy a nic není navždy. Lidi odchází, přichází, odchází. Kdo viděl Koyaanisqatsi, ví, co mám na mysli, když řeknu, že celý můj život utíká jako na běžícím páse. Nezastavuje. A já jsem šíleně unavená z toho věčného (kolo)běhu, který mě dnes vyčerpává víc než včera. Chci nabrat vítr do plachet a slunce do vlasů, ale nejde mi to. Teď se mi po celém těle rozlila ta zlá ropná skvrna. Skafandr a motýl. Myšlenky a Lucie.

Mám velký strach. Ne fobii, ne obavu, ale strach. Phobos se mě dotýká velmi hluboko. Chci to kvůli Tobě, nechci to kvůli sobě. A oba víme, kdo nakonec zvítězí a kdo si bude dávat velký pozor na ústa. Vlastně...Vím to jen já. Ty nic netušíš. Ach, to je tak šílené. Ambivalence a absurdita. Láska. Život.

Cítím nápor krve v kořeni nosu (který se pere s Tvojí vůní), když si vybavím tu scénu a aplikuju ji na nás. A že k tomu nebylo daleko. Pamatuješ, jak jsi mě chtěl zamknout v prázdném bytě, abych neskočila pod koleje? Odešla jsem...Protože jsem věděla, že kdybych zůstala, našla bych tisíc způsobů, jak to provést jinak, ale nechtěla jsem Ti ublížit. Protože vím, že by v Tobě něco umřelo a nikdy by to nebylo možné vzkřísit, i kdybych přežila. Kus Tebe by to nepřežil. A to bych zase nepřežila já. Twin flames in our hearts. A teď se máme rozpojit?!

Co mám novou řasenku, ještě jsem snad neměla den, kdy bych ji neznehodnotila slzami. Jsem hloupá, sobecká a naivní husa, fakt. Měla bych to zrušit. Měla bych všechno zrušit. Měla bych SE zrušit!

Líbám Tě do vlasů, na uši, na obočí, na víčka, na nos, na tváře, na bradu, na ústa a
miluji Tě, miluji Tě, miluji Tě.
Bezmezně, nejhlouběji, celou svou podstatou.

Promiň mi, že tě tak zraňuju, vílenko. Měla bych si tě dát do kapsy, abych si tě mohla hýčkat a dohlížet na tebe, neb cítím, že to je mým úkolem, a místo toho ti drásám křidélka. Promiň.
Tebe taky miluji. Ne míň, ale trochu jinak.
Jsi éterická, tak už se přestaň ztrácet.
Líbám tě.

Ovoce stromů rajských jíme

aneb 

Jak jsem jela modrým autobusem, 

který mě volal, 

a pojídala jsem jablko napuštěné Tvou krví.

Mysl křičí, ústa mlčí.

A myší kapela, co hraje zvesela.

Nyní i v hodinu smrti naší.

Amen, kurva.