Podvedla jsem sebe samu.
Přísahala jsem si, že nikomu nikdy neprojevím víc citu, než jemu a že jí neublížím a následně neztratím jen kvůli vlastnímu libidu.
Kdepak. Selhala jsem.
Třeba jsem po tom dlouho toužila. Třeba jsem ten obraz měla na zarudlé vnitřní straně víček místo třepetavých zlatých nitek každý večer před usnutím. Třeba jsem si vždy v těsné blízkosti jejího porcelánového obličeje prohlížela její rty a znala každý jejich detail. Třeba mě zabijte pro tu slastnou chvíli, kdy mi motýli, stříbrné konfety a všechny atomové hřiby světa lítaly z těla nadzvukovou rychlostí. Třeba mě bičujte za to, že jsem byla na chvíli mnou se vším všudy. Třeba si myslete, že jsem byla opilá. Třeba mi taky plivněte do tváře, jednu mi vražte, otočte se, odejděte a nikdy se nenavraťte. Je mi to fuk.
Je mi to fuk, protože
JI MILUJU.
A zatraceně netuším, co s tím mám dělat.
A tuším, že ty taky ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat