Jsem stále na samém začátku a dělám chyby, ale myslím, že jsem konečně prolomila to paradigma. To ukáže čas. Snad se nepletu.
Včera by měl 48, ustála jsem to v pohodě...Včera.
Dneska jsem brečela v autobuse, když jsem koukala na západ slunce, jehož barvy mi stačily (konečně), a snažila jsem se vybavit každý jeho dotek - zbylo mi jich v paměti jen pár. To mě zničilo. Ale nemůžu žít v minulosti.
"Miluju tě." Prázdná věta, která čeká na naplnění - s tím, že už nikdy být naplněna nemusí. Mám v sobě mnoho lásky, kterou ráda rozdávám (i těm, kterým bych neměla věnovat ani pohled), ale jednou, myslím, přijde někdo, kdo si ji zaslouží všechnu a zlomí kletbu zvanou uroboros. A bude úplně jedno, jestli to bude Býk nebo Vodnář, jestli jeho jméno bude začínat na A. nebo na F.
Pilování nehtů, čištění zubů, chození do školy, cvičení a počítání kalorií, čtení knih...
To jsou pro mě nové činnosti a jsem vděčna, že je můžu provádět. Nic z toho není samozřejmé.
(A děkuju z celého srdce lidem a okolnostem, díky kterým mě tato skutečnost konečně zase jednou praštila po palici.)
Za peníze, co si vydělám, si koupím oblečení, obojky a desku Mad Season, co mě ve středu večer vystavená ve výloze vinyl shopu dohnala k širokému úsměvu. ♥
My pain is self-chosen.
To je důležité si uvědomit.
Žádné komentáře:
Okomentovat