Bázeň.
Tlení.
Sebekázeň.
"Kam táhneš tu mrtvolu?"
"Bylo toho na ni moc."
Den za dnem polykám kousky začlenění se do společnosti. Přizpůsobení se. Skrývání skutečných emocí.
Leitmotiv: úzkost. Údajně ne deprese. Ale to se zřejmě ještě uvidí. Pokud se to stihne.
Mám strach a ten mne neopouští. A mám také strach, že mne nikdy neopustí.
To velmi bolí.
Dostala jsem se do fáze, kdy je pro mne každičký letmý dotek výbuchem na Slunci.
Takové je osamění.
Vzhledem k tomu, že přátele již prakticky nemám, napadlo mne dát si do novin inzerát.
Vypadal by asi takhle:
Já se obávám, že ne.
Nikdo to totiž ještě neudělal za 17 a půl roku.
Už mne vůbec neláká vidět polární záři.
Už mne vůbec neláká líbat něčí rty.
Už mne vůbec neláká jíst cokoliv kromě bílých jogurtů a okoralých housek.
Už mne vůbec neláká spát s holkama.
Chci jen ležet v posteli a nechat se dusit mužným tělem, protože zimnice neustává. Neustane. Je tu pořád, vždy připravena.
Chci ti unavená plakat na hrudi.
Chci aby si někdo všimnul podlitin, krve a bezmoci v mých očích.
Jenže jak bojovat s tím, že všichni okolo si myslí, že to jen hraju? Že chci upoutat pozornost?
Ne, lidi, vážně si z vás nedělám prdel - já prostě vůbec nevím, co teď a co dál.
Nevím to a zuby nehty se snažím získat odpověď.
Skóre: samota, nepochopení, nenávist, opovržení, poznání toho, že lidi se nechali sežrat konvencemi society.
Takové je osamění.
Vzhledem k tomu, že přátele již prakticky nemám, napadlo mne dát si do novin inzerát.
Vypadal by asi takhle:
Hledám přítele/přítelkyni na procházky uzamčeným parkem ve čtyři hodiny ráno. Za poslechu opery z mých velkých sluchátek si můžeme povídat o životě, polemizovat o jeho (ne)smyslu, dotýkat se, plakat a ležet spolu ruku v ruce v trávě. Ráno nás mohou najít mrtvé. A nemusí. Nemusíme zemřít. Můžeme se bezmezně milovat.Myslíte, že by někdo odpověděl?
Já se obávám, že ne.
Nikdo to totiž ještě neudělal za 17 a půl roku.
Už mne vůbec neláká vidět polární záři.
Už mne vůbec neláká líbat něčí rty.
Už mne vůbec neláká jíst cokoliv kromě bílých jogurtů a okoralých housek.
Už mne vůbec neláká spát s holkama.
Chci jen ležet v posteli a nechat se dusit mužným tělem, protože zimnice neustává. Neustane. Je tu pořád, vždy připravena.
Chci ti unavená plakat na hrudi.
Chci aby si někdo všimnul podlitin, krve a bezmoci v mých očích.
Jenže jak bojovat s tím, že všichni okolo si myslí, že to jen hraju? Že chci upoutat pozornost?
Ne, lidi, vážně si z vás nedělám prdel - já prostě vůbec nevím, co teď a co dál.
Nevím to a zuby nehty se snažím získat odpověď.
Skóre: samota, nepochopení, nenávist, opovržení, poznání toho, že lidi se nechali sežrat konvencemi society.
NEJSEM-SOUČÁSTÍ-SOCIETY.
Co když začne být placebo za 130 korun kontraproduktivní?
Co když mne nezbaví toho bezmezného, pulsujícího, neutuchajícího citu?
"Máte přítele?" --- "Ne."
"Měla jste někdy přítele?" --- "Ne."
"Proč?" --- "Mě tohle nezajímá./Nemám na to čas./Jiná blbá výmluva znamenající 'přestaň se ptát na pičoviny'."
"Vyberte si prskanec, který se vám líbí nejmíň."
Vyberu si ten, který mi připomíná hovězí kůži.
"Tohle je tabule sexu. Máte v téhle oblasti blok. Buď se toho bojíte nebo byste ho třeba velmi chtěla. Každopádně byste si měla někoho najít. Zatím asi ještě nepřišel ten pravý, že?"
No, řekněme, že jednou již PŘIŠLA.
Ne, fakt pardon, že jsem ti za třicet kaček nevyklopila, jak to v mým životě bylo s pícháním.
So I'm searching for cheap thrills the way I know how.
Křičím "miluji tě".
A ty pořád ne a ne slyšet.
Žádné komentáře:
Okomentovat