Většina z vás.
Ještě chvíli to vydržím.
Pak vám to ale vrátím i s úroky.
Přestaňte si se mnou hrát, nebo kousnu!
Hahahahaahahaaaaaaaaaahahaha.
Nope.
Měla jsem velmi dobrý pocit.
Začla jsem opět číst knihy,
poslouchat indie kapely,
zajímala jsem se o dadaismus ještě před výkladovou hodinou literatury.
Ještě před pár hodinami jsem se cítila velmi, velmi dobře.
Pak jsem se zase zalekla, že to brzy opadne.
Hm, už to cítím v morku kostí.
Už to začíná...
začíná končit.
Co mě drží při životě:
1) Zjistila jsem, kde se dá v Glasgowě ubytovat (téměř) zadarmo.
2) Zjistila jsem, kde se dá v Glasgowě dobře najíst, zapařit, sjet se nejlepšími drogami na trhu.
3) Zjistila jsem, že moje máma nemá problém s tím, abych tam jela. Nemá problém finančně mě v tomto zajistit. Nemá problém. Což je samo o sobě raritní záležitostí.
4) Velmi brzy mi přijdou má vysněná sluchátka. (Opera, opera, opera!!!)
5) Už si k masu nemůžu ani čuchnout.
6) Našla jsem nejlepší bílý jogurt na světě.
7) Každý večer čtu knížku, která je v angličtině s mnoha slangovými frázemi a výrazy. Moc mě baví ji překládat. Moc mě baví člověk, který ji napsal. A.K.! <3
8) Díky Alkapranosovi se mi chce zase, aspoň trochu, žít. Aspoň chvíli. Aspoň o pár dní víc.
Velmi, velmi mnoho mi nyní jde matematika a fyzika.
Díky tomu se cítím velmi, velmi dobře. Občas.
Rozumím pojmu sinusoida, amplituda i fázorový diagram.
Jsem prostě smart fuckass a ne že ne!
(A na obrázku poznám Kaplanovu, Francisovu i Peltonovu turbínu, kurva!)
Jakoby někdo vzal všechny moje myšlenky a natěsnal je do
malých, milých slov.
Miluju Filipa Topola, především jeho tvorbu.
Občas jsem velmi, velmi exhausted...
...ale pak najdu na Kapranosově twitteru tohleto a mám hned o čem
přemýšlet ráno u skříněk
při rozvazování tkaniček.
Běžel mi po zádech mrazíček.
Let's go back
where the Sun sets
Žádné komentáře:
Okomentovat