Dnes bych chtěla umřít a je mi jedno jak.
Dnes bych neměla problém prořezat tkáň až na kost.
Dnes jsem zase jednou zemřela.
Nikdy mi nezvedneš telefon. Nikdy.
A přesto Ti vždycky volám. Víš proč?
Protože jsem neviděla světlo a bála jsem se, že porušíš všechny sliby a umřeš mi.
Trýzní mě, nekonečně mě trýzní, jak se trápíš, jak si nenecháš pomoct.¨
Pomoc existuje a pozdě na ni zdaleka není.
Kurva já nevím, jsem patetická a zkurvená a všechno, ale já už mám skoro všechny vlasy dole a tak hysterickej záchvat pláče a řevu co jsem měla teď jsem neměla nikdy v životě, ani když umřel táta. Nikdy. Až teď.
A hluboce se omlouvám za svou zasranou citlivost a taky to, že Tě řeším.
Já Tě kurva miluju a smrad rybiny jsem si v dotazníku před porodem taky nezaškrtla.
Málem jsem se udusila...
A pak jsem si uvědomila, že kdybych byla mrtvá já, všem by to prospělo.
A on, hnusná mandragora, by mi přestal kvilet v hlavě.
Všem by bylo líp.
Evan Treborn, Donnie a JÁ.
Žádné komentáře:
Okomentovat