Strach, že je to zpět.
Protože zase cítím to nutkání.
Zase musím utíkat.
Jsem nikdo, neumím nic.
Stojím tu, zablokovaná, nemůžu se hnout.
Neschopna přečíst stránku, neschopna koncentrace, neschopna předcházet si Tě, ač si to zasloužíš.
Nevěřím si. Nevěřím v sebe.
Jsem strůjce všeho špatnýho. Jsem niemand. Nevzdělanec. ¨
A nedobrovolně hladovím (všímáš si, že 99% mě chápeš a můžeš chápat jen Ty?).
Jsem nikdo, neumím nic.
Stojím tu, zablokovaná, nemůžu se hnout.
Neschopna přečíst stránku, neschopna koncentrace, neschopna předcházet si Tě, ač si to zasloužíš.
Nevěřím si. Nevěřím v sebe.
Jsem strůjce všeho špatnýho. Jsem niemand. Nevzdělanec. ¨
A nedobrovolně hladovím (všímáš si, že 99% mě chápeš a můžeš chápat jen Ty?).
Je mi z něj hrozně špatně.
On je stříkanec téru na naší nádherný olejomalbě.
Je v mý hlavě a neustále mi opakuje, že jsem nula.
Že jsem k ničemu.
Že on je lepší.
Že on dostane, co chce.
Že já ostrouhám.
Že on má všechnu moc.
Že on je přece on a já jsem jen já.
Nutí mě zvracet.
Nutí mě prolívat krev.
Nutí mě každou noc plakat.
Proč nám prostě nemůže vypadnout ze životů, proč?!
Chci se vrátit v čase.
Abych to změnila už tenkrát.
Abych udělala věci tak, jak jsem je měla správně udělat.
Aby to bylo po celou tu dobu a pak navždy tak sladký, jako na začátku.
Miluj mě a nikdy nepřestaň.
A nenech zlé věci a zlá zvířata a zlé lidi, aby nás rozdělili.
Prosím.
Žádné komentáře:
Okomentovat