Geroj

Byl jsi tím nejlepším psem a přítelem v časech přetěžkých. Děkuju, že jsem Tě mohla znát, Geroji. Dal jsi mi toho hodně.

Šťastnou cestu, nic už nebolí. 

♥

Odvážná

Až dnes si uvědomuju, jak jsi odvážná a proč tak tíhneš k vlkům. Ty se nebojíš. Ty jím vlastně asi vážně sama jsi.

Střemhlav se vrháš do nebezpečí a nic se ti nestane.

Jsi skvělá.

A jsi pryč a věci jsou tak, jak mají být, vlčice, Akélo, kousnutí od tebe teď už nosím s hrdostí.

Napsat to mě napadlo krátce předtím, než se mi

v heart feedu objevilo toto.

Náhoda?

:)

Tohle by mohla být láska mého života.

Mohlo se stát někdy něco lepšího než my?

Ne.

Tomcat

Mechanismy v mojí hlavě křičej, ať od tebe utíkám mílovými kroky rychlostí geparda,

ale já nemůžu.

Jsem tak zamilovaná,

že mi rostou hvězdy na zádech.

Mám v sobě stále ještě velmi mnoho jedu

Občas mě fakt nesmírně sere, že jsem na tebe vypatlala to nejlepší, co jsem v sobě měla – a bylo to úplně k hovnu.

(Vtipný, že toho kýženého obsahu textu

jsem dosáhla s Tomášem,

ale ta píseň musí navždy smrdět tebou.)

Learn to forget.

Poznatek

Tlačit se maj hovínka, ne lidi.
Tak Tě nechám bejt a pojedem spolu třeba někam jinam. ♥

Schluss

Lubor

Nejsem s tebou 11 a půl roku a rveš mě, jako by to bylo včera.

Hana

Nejsem s tebou 4 hodiny a už mi chybíš, ty vole.

Nežhnu

Jen tak lehce doutnám.

Nebaví mě ta zkurvená křehkost vztahů, lidí, věcí, pohneš se o milimetr do prava a všechno je v prdeli.

Možnosti tu sou

Víš, jak jsem říkala, že nemám jinou možnost?
Tak já ji mám.

Dnes nejsem naplněna prázdnotou, jako tomu bylo doposud.

Děkuju, děkuju, děkuju.
Děkuju pokorně.

It must have been love

But it's over now. :)

Mlýnské kameny

Sedím, čumím, houpu nohama. Skládám prázdná slova za sebe. Necítím nic. Když se zfetuju, na chvíli cítím, že knedlík v sáčku s oranžovou nálepkou nadepsanou slovem "Lukáš" zatarasil v mým hrtanu cestu vzduchu a dusím se a běžím na počmáraný hajzl, kde každou chvíli někdo lomcuje s klikou, kterou křečovitě držím, úplně stejně jako tou druhou rty u sebe, abych nevydala jediný vzlyk, slzy se hrnou asi jako kuličky rtuti, pomalu, zároveň však trhavě. Trhavina. Roztrhaná, rozdupadná, rozkurvená jazylka, nemůžu dýchat, dýchat, dýchat, pak si vzpomenu na dva muže, co stojí v pokoji a koukají z okna a jsou v totožném časoprostoru, vidí to samé, ale nevidí – jeden vidí bláto na zemi, druhý krásu nebe po bouři – jsem vždycky ten první, ale musím jím přestat být, musím se převtělit. Převtělit. Výstižné.
Střih.
Ležím v posteli, ve které jsem byla už tolikrát, viď, a poprvé to nejsem já, koho ten druhý zajímá a není mu to opláceno.
Poprvé jsem to já, kdo se odvrací, kdo nechce polibky, kdo nechce držet za ruku, kdo nechce hladit nárty a chodidla a vnitřní stranu stehen a jsem to já, kdo zatíná nehty do pokožky druhého a kdo má chuť rozkousat mu tepny na krku, jsem to, do prdele, já, kdo nechce bejt použitej jak vyjebanej třívrstvej kapesník, nechci ho ochutnávat, nechci sliny, nechci mrdku, nechci vůbec nic, leda tak jít domů a trochu se vyspat, trochu se napít vody, trochu si polistovat v knihách na opěradle svý postele, bejt kurva na chvíli úplně sama a nasát do sebe ticho domu v 5 ráno o víkendu, kdy všichni ještě spí, jen já ne. Tak počkám, až usneš a utíkám domů, zabouchnu dveře, utíkám rychlostí pět metrů za hodinu, protože mě bolí kyčle, a bolí mě z tebe, vole. Bolí mě břicho a vlasy a je mi fakt zima.
A pak se odpoledne potkáme, usmějeme se na sebe a zamáváme si. Ty máš ve tváři výraz "tyjo, tak ty ses úplně změnila a už z tebe není ta ufňukaná kráva, co pořád princezní" a já mám ve tváři výraz "nepotřebuju tě ve svým životě", ale ty jej neumíš přečíst, protože čteš a myslíš jen pérem. Promiň, ale tohle jsi prostě ty. Jsi jednoduchej a stačí ti to, co máš, ale mně to nestačí – mně nestačí nic a pořád se, nejen nad tebe, povyšuju, pořád chci víc, nechci všechno, nebo nic, chci jen všechno.

Myslím, že školu už neukočíruju, ale budu se snažit, aby jo. Probdělé noci už moje starý shnilý tělo fakt nesnese – ani když piju, a už vůbec ne, když se chci učit. Středověk mě rozmrdal na atomy, ale asi jsem to potřebovala, protože nevím, co jinýho by mě probralo tak dokonale, jako tohle. A kdo za to může? Lucie.

Dobrej výplach trubek, jdu si užít svých pár hodin mrtva a prázdna – jako by mě už tak nenaplňovaly dostatečně i mimo spánek v tomhle světě, kterej najednou zůstal viset vzhůru nohama.

Prášky nezabíraj, hm

Odejdi ze mě, prosím. I s ní.

Naděje ale není, fakt, Moure, s tím nic nenaděláš.

Asi (ne) naposled k tobě

jakej smysl jsi v mým životě vlastně měl (máš)?
jsi dávno pryč, ale pořád mi držíš ruce za zády, pusu mám zalepenou; trýzeň
nemůžu ani do divadla, ani se opít na Skle
jdi už prosím do hajzlu

i wish i never knew you
i wish i never asked your name

Hrách se od stěn odráží

Kámoško, tyvole, prober se, prosím.

Snažila jsem se být vtipná tak, aby se paní taxikářka s umělými nehty a vlasy a zuby a duší a životem smála ve zpětném zrcátku a začla se srát do našeho dialogu.

Nic nedělám správně.

A přesně tak to dělat mám a chci a musím, čau ahoj, moje květy shnily.

L.

miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě miluju tě

a co z toho, že?

There's nothing left to hold to.

"Mnozí lidé, kteří si neustále dokazují, jak se zbavili pocitu viny vyvolaného sexem, jsou ve skutečnosti spoutáni daleko pevnějšími pouty než ti, kteří prostě přijímají sexuální aktivitu jako přirozenou součást života a nedělají kolem své sexuální svobody takový rozruch. Je například uznávaným faktem, že nymfomanka (dívka snů každého muže a hrdinka senzačních románů) není sexuálně svobodná, ale je ve skutečnosti frigidní a těká od jednoho muže k druhému, jelikož má příliš velké zábrany, aby vůbec kdy mohla najít úplné sexuální uspokojení."

Nesnáším, jak mluvím sama se sebou

Jaký by to asi bylo, přestat s tím? Nemluvit sama se sebou. Nejen nemluvit, odmítat se sebou mluvit.

Ne, dělám si srandu, nic takovýho bych nesvedla. Jsem nejdůležitější člověk v mým životě ať chci, nebo ne.

Je dost zvláštní dát si Lukáše, kvůli kterému se 3 měsíce trápím, za vzor toho, jak nechci dopadnout. Myslím, že procházím konečeně procesem tzv. zabejčování. Dost mi pomohla včerejší absurdní procházka, mámin dnešní telefonát, svítící slunce, já sama.

Takže co teď budu dělat? Na to jsem se ptala sebe samé včera, když mi zase neodpovídal. A vím, že tentokrát už odpověď čekat nelze a ani ji už nečekám.
Budu číst. Ano, vtipný, říkám to pořád, ale teď už fakt budu. Soustředit se na sebe a na školu. Jsem a budu sama - a díky prostřednímu Topolovi a Ivě jsem konečně pochopila, že je to vlastně strašně skvělý. Protože jednou se dost možná stane, že už sama nebudu a na svoje osamělé období budu vzpomínat stejně ráda, jako teď vzpomínám na týden s L. Teda už vlastně ne, ale ten příměr stále funguje.

Musím začít zase zářit, žejo. Nomen, vole, omen, tak dělej, zatni zuby, děvko, a makej. Miluj se a přestaň s pokusy o množení se.

Lapači prachu

"Věčně souloží a lže, všelijak si ubližuje. Vše odkládá a vytěsňuje, nic neřeší. Opovrhuje dobou, lidmi, návyky, společností, a hlavně sebou. Neustále dokazuje, že si nezaslouží, aby ji druzí měli rádi, a odhání všechny, kdo se o to pokusí."

- Dobrý večer, moc mě těší. 

I kdyby to mělo být naposledy...

Tisíceré díky.

Moje nová oblíbená činnost:

Sedět ve fakultní knihovně,

číst si jeho novoroční maily,

poslouchat Midwife

a

hystericky brečet.

Příště prostě jen poděkuj.

(A důvěřuj.)

Děláš si to sama.

Světluška 69?

Když jsme byli na Islandu, jedli jsme mražený hrášek nebo třeba papriku v pšeničné placce.
Proč to najednou nestačí?
Proč najednou nikomu nestačím?
Proč se na mě sypou problémy a problémečky ze všech stran?
Proč jsem tam strašně nedokonalá a proč mě nikdo nemá rád?
Proč všechno končí stejně a události se opakují jako by procházely kolovratem?
Septimus Severus mi zlomil vaz. Nebo to byla Lucie? Červené víno? Želatinové panáky vodky?
Kdoví.

Táta

Letos jsem si nic nestihla přát.
Asi je to tak dobře.

Tohle jsou přesně ty píčoviny, kterýma se naplňuju

Pořád tak nějak očekávám, že si ze mě všichni sednou na prdel - přitom neexistuje jediný racionální důvod. Jsem nejprázdnější krabice planety, není ve mně už vůbec nic. Když píšu, píšu hovna, blbosti, umělecká hodnota mých písmen se rovná nule nebo je v minusu. A tak tady sedím ve 4 ráno a čumím do genealogie olympské dvanáctky a říkám si "hm, ten test nějak omrdám" - a přitom neustále omrdávám jen samu sebe, jako kolovrat. Nemám už se sebou ani drobek trpělivosti.

Zapni si, kurva, mozek, paní učitelko.

Co v životě nikdy nechci být

Macecha.

Tohle si nechám pro někoho jinýho:

Hlava čistá jak lilie,
pivo dobrý,
hlavně v tý hlavě nemít temno, haha!

Pičus je pryč. Budu šťastná.
Strategie... Existují?
Filantrop a misantrop spolu nemohou koexistovat - už z principu.

Zvládnu dějepis, zvládnu vše, ještě nikdy se nestalo, že bych něco nezvládla, že?

Láska... ke knihám, ha!

Pro jednoho osla tráva nenarostla

Ani nevím, jak vypadáš.

Ani si tě nedokážu představit.

Ani nevím, jak voníš.

Ani si nepamatuju tvoje výkřiky.

Ani neznám tvoje nahé pohyby.

Ani neslyším tvoje slova.

Ani necítím tvoji jemnost.

Nejsi!

Pracoval jsem dlouho na zapomnění.

- Pavel Zajíček

Spal své zlomené srdce

ležím, mám zavřené oči

zjevíš se

tiše sípu skrz kanoucí slzy:

"běž pryč, nešahej na mě!"

a myslím to vážně,

nech mě, prosím, být

jsem zlomená

L.

Miluju Tě, můj vysněný satyre.