Pracuju.
Nespím.
Kloužu.
Usínám.
Lezou po mně pavouci.
Zavřu oči a vidím novorozence s anencefalií.
Bojím se sebe sama a všech atomů okolo sebe.
Kurva, kurva, kurva.
Občas si fakt moc přeju umřít.
Nedýchat.
Nebýt.
Zítra jsou volby.
When you have insomnia
you're never really asleep
and
you're never really awake.
Jsem velmi slabá.
A vy moc křičíte.
Tak se snažím, snažím, snažím vám být po chuti.
A jediný výsledek je prohloubení mýho oslabení.
Rychlý puls, mžitky před očima, potíže s dýcháním.
Jsem sama.
Cítím se sama.
Nemám přátele.
I když vedle mě sedí lidé, jsem šíleně sama.
Netuším, jak proti tomu bojovat a jestli to vůbec umím...
Co poslední dobou dělám:
čtu knihy (knihu)
poslouchám kvanta hudby (lež)
dívám se na filmy (po dlouhé době jsem viděla jeden)
koukám na Black Books (zbývají mi poslední čtyři díly)
předstírám, že se učím do školy (pravda)
předstírám, že mám přátele a chodím s nimi o víkendu do města (částečná pravda - chodím sama)
předstírám, že žiju (pravda pure as snow)
Občas lžu a občas říkám pravdu. Hodně se přetvařuju. Jsem osamělá svině. (Někdo dokonce řekl "kurva".)
Nepíšu si do deníku, protože to pak každej čte.
Píšu po papírech všude kolem.
Hlavou se mi honí spousta věcí.
Vzpomínám na Zbyška.
A na Richarda.
Koupila jsem si na ples nový šaty.
Mají dvě výhody a jednu nevýhodu.
Jsou černý, krajkový a neslušej mi.
Dnes jsem zase sama doma přes noc.
Otevřela jsem si dětskej šampus, koukala jsem na televizi, přejedla jsem se a teď mě bolí hlava a nechce se mi spát.
Popsala jsem si zrcadlo už třetím textem. Není můj. Je Filipův. Je krásnej. "No jo, ale co dělat? Chce se mi spát."
Nechci kouřit drahý cigarety. Nechci se smát.
Držím se myšlenky, že jakmile přijde listopad, začne tu vonět skořice, pověsím si na plakát Joy Division (kterej nesnáším, ale je od kluků...) barevný vánoční světýlka a začnou plesy.
Začne líbání na krk a hlazení po šíji. DOUFEJME.
Zase jsem si zprovoznila last.fm. Nevím proč. Prostě tak.
Je sranda na to koukat a vědět, že tam není ani desetina toho, co fakt denně poslouchám.
(V nových, novulínkových super sluchátkách!)
Taky jsem si aktualizovala čsfd.cz. Nevím proč. Prostě tak.
Vlastně tu píšu nedůležitý píčoviny, protože se příliš bojím. Všeho.
Příliš chci cítit jeho dotek na svém krku.
Příliš chci umět žít.
Příliš chci nebýt osamělá.
Příliš chci žít. A furt se mi nic z toho nedaří!
Byla jsem po třech čtvrtinách u Jindřicha. Hrála jsem na klavír, mladý muž mi při tom sahal na prsty a lil do mě rum. Nakonec se při šachách ukázal jako hrubián a tak jsem utekla vedle. Přišel za mnou další muž, pod vlivem hašiše, četl se mnou knihy, kouřili jsme drahý cigarety a sahal mi na prsty prohlížejíce si můj sakurový prsten. Byl milý, přítulný. Když už se tulil příliš, vzpomněla jsem si na přísahu a utekla. Nechala jsem tam spoustu cigaretovýho kouře, zapalovač a sklenici žlutý limonády za dvanáct korun.
Odřekla jsem Glasgow proto, že jsem neschopná píča a mám strach žít mezi lidmi.
Čtu. Čtu a čtu a čtu. K zbláznění.
(Ale stejně v hloubi vím, že mě to nenaplňuje.)
Tisíce věcí padá přímo na mou rozbolavělou hlavu.
A já je ne a ne unést.
Pláču - velmi mnoho.
Jste ke mně velmi, velmi neupřímní.
Většina z vás.
Ještě chvíli to vydržím.
Pak vám to ale vrátím i s úroky.
Přestaňte si se mnou hrát, nebo kousnu!
Hahahahaahahaaaaaaaaaahahaha. Nope.
Měla jsem velmi dobrý pocit.
Začla jsem opět číst knihy,
poslouchat indie kapely,
zajímala jsem se o dadaismus ještě před výkladovou hodinou literatury.
Ještě před pár hodinami jsem se cítila velmi, velmi dobře.
Pak jsem se zase zalekla, že to brzy opadne.
Hm, už to cítím v morku kostí.
Už to začíná...
začíná končit.
Co mě drží při životě:
1) Zjistila jsem, kde se dá v Glasgowě ubytovat (téměř) zadarmo.
2) Zjistila jsem, kde se dá v Glasgowě dobře najíst, zapařit, sjet se nejlepšími drogami na trhu.
3) Zjistila jsem, že moje máma nemá problém s tím, abych tam jela. Nemá problém finančně mě v tomto zajistit. Nemá problém. Což je samo o sobě raritní záležitostí.
4) Velmi brzy mi přijdou má vysněná sluchátka. (Opera, opera, opera!!!)
5) Už si k masu nemůžu ani čuchnout.
6) Našla jsem nejlepší bílý jogurt na světě.
7) Každý večer čtu knížku, která je v angličtině s mnoha slangovými frázemi a výrazy. Moc mě baví ji překládat. Moc mě baví člověk, který ji napsal. A.K.! <3
8) Díky Alkapranosovi se mi chce zase, aspoň trochu, žít. Aspoň chvíli. Aspoň o pár dní víc.
Velmi, velmi mnoho mi nyní jde matematika a fyzika.
Díky tomu se cítím velmi, velmi dobře. Občas.
Rozumím pojmu sinusoida, amplituda i fázorový diagram.
Jsem prostě smart fuckass a ne že ne!
(A na obrázku poznám Kaplanovu, Francisovu i Peltonovu turbínu, kurva!)
Jakoby někdo vzal všechny moje myšlenky a natěsnal je do
malých, milých slov.
Miluju Filipa Topola, především jeho tvorbu.
Občas jsem velmi, velmi exhausted...
...ale pak najdu na Kapranosově twitteru tohleto a mám hned o čem
