Tři největší a nejzásadnější změny od poslednějška:
1) krátké vlasy (již brzy po rusovlásce nezbyde ani stopa)
2) získání (?) nových přátel a kamarádů (za což jsem převelice ráda)
3) shlédla jsem všechny série Misfits (ne, Prima Cool s tím nemá co dělat)
K bodu 1):
Aspoň jednou v životě jsem si přála mít (HEZKY OSTŘÍHANÉ) krátké vlasy jako Tracey Berkowitz. Právě si nechávám odrůst zrzi barvu, ovšem dávam bolševikovi měsíc, maximálně dva, že červená zas poteče proudem.
K bodu 2):
Stále noví a noví lidé. Je krásné poznávat a být poznáván. Horší je, že u mě to každý vzdá hned na začátku (aneb jsem tak trochu hermelín - a to tom také někdy příště). Nevím, jestli jsem tak nejapný idiot, stranger, individuum, shit dědek na cestách půlnočním městem, cynik, prase a nemrava, dekadentní floutek ve světě loutek. Vlastně je mi úplně u klíčové díry, kdo mě jak bere, ale nechť mě nikdo nesoudí, nepoznal-li mě alespoň z jedné padesátiny (a 1/50 je u mě sakra hodně).
K bodu 3):
Krása. Save me Barry.
Mohla bych se o tento okázalý shit začít starat. Však není čas. A to je smutné. A nebo taky ne. Závisí to na okolnostech.
Pěkně mě sere, že už nepíšu takový dobrý hlody jako dřív. Asi dospívám, stárnu, senilním.
Musím jet do Londýna, teď hned a na věky.
