†

Goethe ve 4 ráno se slzama v očích

Pardon, že jsem se pokusila o nádech.

Ale já měla ruku nataženou dost dlouho, ne?

Nikdo se mě na nic neptal.

Jak Tě mám zachránit, když jsi mě odstrčila na druhý konec světa?

Jak mě chceš zachránit, když jsem na druhém konci světa, kam jsi mě odstrčila?

Ani netušíš, co se stalo a co se teď děje.

Je přeci tak užasné a jednoduché nebýt se mnou, že?

"Stojíme tu, v troskách a ve tmě, a z toho, co stavíme, může být cokoliv."

- Ch. P.

A v tom vězí večnost mé naděje.

Můra noční

Sedí mi na hrudi,

tančí mi po chřtánu,

dupe mi na břicho.

Žaludeční šťávy.

VYPADNI!

"Chcípl."

Včera tu byl - a dnes už není.

Nic tu po něm nezbylo.

Zavřela se za ním země.

Nikoho to nevytrhlo ze stereotypu.

Neštěkl po něm ani pes.

Nepláču, protože vím, že je ti tam mnohem líp.

So this is goodbye.

Prvního podzima

People are bad for you and they will fuck you up.
Rozmašírujte mě napadrť a tancujte v mých žaludečních šťávách.
I don't give a shit.

MILUJU FILOZOFII

a ty to rozhodně nezměníš.

(Už vůbec ne svou "argumentací"...)

Drž se, kamaráde...

Kéž bych ti tak mohla pomoct.

Život s Tebou je tak nádherný.

Jak se podepisuje láska?

Jezy tam musí být na podzim rozbouřené...

Zápisky z cest vesmírem, ve kterém není nic než Ty:

17. září 2014

Miluju Tě.
Je mi osmnáct a půl.

Nic.

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Haló?

Nic.

Nikde nikdo.

Prázdnota.

A už, už by z pusy uteklo tiché "pomoc".

Včas jej zadržím.

O nic se již neprosím.

SAMOTA mne BOLÍ.

Jen pro Tvé nádherné oči

"Teď se nesměj jak to bude znít naivně, ale představa společné budoucnosti je tak krásná, krásná, krásná, zářivá. Tvých doteků a polibků se nemůžu nabažit, nikdy se mi od tebe nechce a nemůžu se dočkat, kdy budeme zase spolu. A tvoje vůně. Ach bože. Bez tvé přítomnosti se cítím tak neúplná.
Já se tě nepustím. Protože jsi moje. Moje všechno.
Miluji Tě, lásenko."

- I.

Je to navždy, viď?
Nezničila jsem to ani kyslejma ksichtama při ohňostroji,
ani blbejma kecama na adresu tvých přátel, viď?
Miluješ mě, viď?

Protože já Tebe kurevsky.

Fibriluji.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

KURVA!

Slzy mi zaplnily plíce - nedýchám.

Budiž vytrestána

"Když jste tady, je těžké nenasáknout vinou za všechny zločiny dějin.

Chce se vám vykřičet všem do obličeje:

Ano, tu Lindberghovic holčičku jsem unes.

To s tím Titanikem, to jsem byl taky já.

A ten kšeft se zavražděním Kennedyho, kdo jinej než já.

Celá ta prkotina s druhou světovou a ta vymyšlenost s atomovkou, no hádejte. Je to moje práce.

Ta brebera, co je z ní AIDS? Sorry, zas já."

A není úniku.

Nikdy jsem nikam nepatřila a nikdy nikam patřit nebudu.

Červený plamínek života, co mi hladí kůži, brzy vyschne.

Dead can't breathe

Polychromované sochy jsou dnes již jen béžové. Zašlé. Drolí se.

So do I.

Je tu pro všechny, jen pro mě ne.

Já to ale opravdu moc potřebuju.

Proč se mi aspoň tohle jedno jediný sobecký přání nemůže splnit?

Umírám a tříštím se.

A neumím to.

Zapomněla jsem to.

Jsem neschopná.

Je to šílený, ale opravdu si někdy přeju mít rakovinu.

Ztracena

Nevím, kdy přesně jsem ztratila samu sebe pro minutu tam.

Vím však, že to bylo už dávno.

A ta minuta stále nepřišla.

Nejsem to já.

I've given all I can
It's not enough
I've given all I can
But we're still on the payroll

Střepy

Je to horší, než jsem očekávala.
Žaludek o velikosti hrášku 24/7.
A slzy se koulí po tváři.
Copak pro mě je to jednoduchý?
Copak já z toho nejsem úplně v hajzlu?
A copak Tě kvůli tomu všemu ignoruju?
Miluj mě...Nebo mi pukne srdce.
Vždyť sis mě vybrala.
Tak co způsobilo fakt, že v prázdném světě jdeme každá po jiném kraji chodníku?