Bonpari s mlíkem vs. Smarties cereal

Hloupý český dabing. Už se těším na 15.9.! Whoa. See ya soon, Moss! Vnitřní harmonie. Zase jsem čuměla na Amélii a zase mě to totálně uneslo do mého světa. Sans toi, les émotions d'aujourd'hui ne seraient que la peau morte des émotions d'autrefois. Je t'aime, Amélie. Je t'aime ....!

Realita?

Proč tu jsi ty a proč jsem tu já? Opět je o čem přemýšlet. Je tu miliarda...co miliarda, bambilion, nekonečno témat k přemýšlení. Nechápu lidi, co se nudí. Co všechno...co všechno neprozkoumáno jest. Kolik toho je. Není si co závidět.

"Misguided ghosts,
  Travelling endlessly.
  The ones we trusted the most,
  Pushed us far away.
  And theres no one road,
  We should not be the same.
  But I'm just a ghost,
  And still they echo me.
  They echo me in circles."

Nutí to zamyslet se. Proč jsem tu? Je to všechno realita? Kde končí vesmír? Sžíra mě to. Asi jsem opravdu až přespříliš zvědavá, ale já to nějak nedokážu...nemůžu to nechat plavat.

Proč milujeme..?

Není nic lepšího...

Není nic lepšího, než sedět vedle jeho postýlky, hladit ho po hlavičce, líbat ho do voňavých vlásků a cumlat mu ouška. Není nic lepšího, než když mě chytne za prst a nechce se za žádnou cenu pustit. Není nic lepšího, než mu každý den vytvářet super účes po koupání, které tak strašně nemá rád. Není nic lepšího, než ho vidět, jak nevinně leží a cucá si paleček. Není nic horšího, než když ho bolí bříško, nebo má hlad a křičí, seč mu hlásek stačí. Není nic horšího, než vidět, že mu není dobře. Není nic horšího, než vědomí, že to tady nebude mít moc lehký, ten dnešní svět totiž stojí za hovno. Není nic horšího, než vědomí, že se od něj musím vzdálit, byť jen pár metrů. Miluju ho. Bezmezně ho miluju a dám život za to, aby se měl co nejlíp. Podpořím ho absolutně ve všem, pomůžu mu kdykoliv bude potřeba, budu za něj dýchat.

Nikdy tě neopustím. Nikdy! Miluju tě, bratříčku ♥♥♥

Totální idiocie

Nikdo nemá právo srát se mi do života...Absolutně nikdo. O všem si rozhoduju sama, všechno zvládnu! Copak mně celej život budeš stát za prdelí a buzerovat mě do tý doby, než se totálně naseru? Musíš mě ničit? Nech mě napokoji, černá noční můro!

Seno, alkohol a cigarety

Rozlučkový večírek? Už nikdy více! Kolem třetí hodiny prožívat těžké vystřízlivění za hlasitého chrápání nevlastního papíka, to si žádá velkou chrabrost pro přežití. Display budíku oznamoval 2:48 (ta rudá digitální čísla mě jednou zabijí), nezbývalo nic jiného než se zakousnout do polštáře, nechat kapičky potu stéci po páteři, křečovitě svírat v rukou mokré prostěradlo a doufat, že co nejdříve usnu a podaří se mi potlačit dávicí reflex. Probudila jsem se o půl deváté s pocity člověka, jejž přejel parní válec. Odporná chuť tabáku, dehtu a bůhvíjakejch sraček v puse, v žaludku směsice rozličných druhů lihovin a v hlavě změť myšlenek, záblesků vzpomínek, útržků zážitků předešlého večera a to všechno vyvolávající obrovskou bolest a malátnost. Vlasy myté voňavoučkým šamponem jsou stále nasáklé kouřem, nikotinový chtíč udělal své. Tohle by měl absolvovat každý, pak by na světě neexistovala závislost na návykových látkách...

V krvi mi koluje nějakej humus a já mám za úkol pročistit si žíly. Oh my gosh, ve mně žil v noci někdo úplně jiný!

Jakoby mě přejel vlak!

Je to pocit asi jako když máš anginu. Sedíš, čumíš do blba, v krku máš podivný sucho jako v hlíně před bouřkou, krkem ti projíždí vzdušný proud, bolí tě klouby...Sanguis, padají ti víčka. Rty máš jako papír, vidíš jen mlhu a krví prosáklé prostěradlo.

Jakoby mi rozšvihal bičem duši.

Jakoby mě nechal usnout ve vaně plné ledu. 

Jakoby nevěděl, že jsem...

vlastně člověk.

Byla to zvláštní léta. Jeden čekal na druhého, ale v odlišných intervalech. Jen jedinkrát jsme se neminuli. Škoda, že to byly jen takové záchvěvy. Když jsme do sebe zaklesli, zase nás něco rozdělilo. Nejčastěji 300 km. Jen jednou to bylo jiné. Jen jednou. A každou noc. Každou noc se prodíral do mého nitra. V myšlenkách...telepaticky. Vzhledem k našim povahám nebylo cesty zpět. Já nevím, jak je to u něj po včerejším telefonátu teď, ale u mě...Já nevím. On kdyby mě zabil, tak miluju. Pořád. Nedokážu jen tak zapomenout na stotisíc litrů kakaa vypitých v domění, že čeká za rohem a já za ním přijdu, v červených silonkách a lehkém černém pršiplášti. Moc mi chybí jeho oči. Jako čokoláda. Je to bláznovství. Jenže...mě ponížil. Cítím hořkost...Touhu. Chlad. Horoucí peklo. Heroin, čaj z muchomůrek, trhají mě hyeny. Žerou mě ještěrčí králové. WANT YA, FUCKIN' PRICK!

(Kill me, but...softly, please.)

9 let a šmitec

Devět let je hrozně dlouhá doba. A přitom tak krátká. Aaah...bude mi to moc chybět. Všechno. Nejvíc mazání Míšiny svačiny a pondělní tréninky. Pochvovinky s Jiřím v hudebně. Requiem for a dream tisíckrát omýlané dokola. Jarkovy rady do života. Paní učitelka Burdová. Všichni, všechno. Yea, už jsem velká holka. No, metr osmdesát není zas žádné terno...Dobrej brainwashing jsou Rammstein na plný perdy v autě. Stejně jako Doors, Bídlz a tak. Jsem ráda, že patřím k té části obyvatel planety, co poslouchá (přinejmenším) kvalitní muziku. Žadná ruská Máša ani Dlouhá noc. Žádnej mainstream, žádný sračky. Rohlík, dudlík, rock'n'roll ♥. Velmi mě těší získávání přátel. Zvláště těch, kteří jsou naladěni na téměř stejnou frekvenci. Muhaha! Jdem sa ožrať. Každou vteřinou to vypukne. See ya soon, bro!

Na počest největšího *** musím zveřejnit velmi sexy group "The Pistolas". On ten mozek fakt nemá jen na chujoviny...^^

Dhobry dhen phane

Jak už jsem avizovala 1 000 000x dopředu, navštívím Paříž. Jednou. Snad. Nezabrání mi ani mushroom cloud layin' motherfucker, motherfucker! A půjdu navštívit Laurenta Bineta...i když nevím, jestli žije zrovna v Paříži. It doesn't matter. Jasně, že kecám, když tvrdím, že angličtinu nemám ráda. Ale tak někdo musí vyčnívat. Mlíčko, dudlíky, peřinky, hovínka. Už jen 3 dny a pak se může kteroukoliv sekundu ozvat křik z ložnice. Yep. This Jen...is the internet!  Miluju svoje cat eyes a svoje perfektně upravené obočí, dlouhé řasy, srdíčkové rty, rusé vlasy. A to je tak všechno. Goodbye my lover, goodbye my friend. GoodBye Lenin!

Lykke Li je úžasná, mladá, Švédka. Experimentálnost, nekonvenčnost, mnohotvárnost. Who's Maddona?

Broken temptation

Venku před bouřkou a vlítneš do ledový sprchy. Satisfaction...Hrudník mi svíra korzetová bra. Cítím levanduli a z rovných vlasů se začínají vytvářet kaskády spirálovitých lokýnků. Rudých jako samo peklo. Přemýšlím nad tím, jaký to bude, až se mnou bude moje malá sestřička pít absinth a mlátit hlavou do rytmu bubnů. Proužkovaná trička. Naprosto šíleně mě pronásleduje myšlenka na to, jak vypadá callcentrum. Je to asi posedlost, ale nemůžu jinak. Když někdo něco nakousne, měl by to taky dokončit. (Že to říkám zrovna já...) Přijdeš dom a všechno ti sežerou hladoví vlci. Muhaha.. Už je toho asi příliš. I am the Lizard King. I can do anything.

Slyšíš? Ten dupot...riders on the storm.

Sestra kopla do kytary

A mně málem vylítl mozek z hlavy. Deep night, dark blue, indigo. Enthusiasmus. Dovezla mi z Prahy knížku, která je celá v němčině. Ráda se zdokonaluju v lingvistice knihami. Až na to, že nedokážu přeložit ani nadpis a dokonce i slovník na mě vyplázl nějaký nonsens. David Šufajzl je pěknej zmetek. Žeru jogurty žlutou plastikovou lžičkou a nestydím se za to. Ani za to, že je na ní 3D králíček, se nestydím. Sběr papíru mě ráno málem zabil. Ale tak - proč ne, že? Můj němčinář zná všechny díly IT Crowd. Aspoň že s někým si můžu popovídat. Připravil mě o plakát ještěrčího krále...ale co už. To má za to, že zná Richmonda. Richmond je má tajná láska. Ale Noel Fileding má křivý nohy, jinak je to borec. V červenci razím na Submarine a je mi jedno, že na čsfd ho někdo označil za odpad. Ráda se zamilovávám do hlavních hrdinů a myslím, že zrovna Oliver Tate na to mít bude. Už proto, že mi hrozně připomíná Alexe Turnera.

Adele je nádherná. "I don't make music for eyes, i make music for ears."Ale přesto je to jedna z nejnádhernějších umělkyň, co znám. Who's Lady KvakKvak??

Červená rtěnka

Kreslí si po rtech, jen tak. Tam, kde se může dotknout jen málokdo, ona se dotýká denodenně. A nikdo jí to nezávidí, protože si to ani neuvědomí. Ruka projíždějící rusé vlasy přivádí malou Ariel do extáze. Zas vypila moc čaje a přemýšlí, co s tím dárkem od mamky. Co s životem. Přejede prsty po krajkovaném povrchu jemného pudru a nadýchne se spleti vanilky, kaolínu, křídy, barevného pigmentu a bůhví čeho všeho ještě. Cucla si, uviděla, nechala se oklamat. Podívala se do zrcadla na svůj dolíček v bradě. Nesnáší ho. Srdce už půjčila a ještě jí ho nevrátil, zmrd. Toho taky nenávidí. Všechny nenávidí. Žije v dimenzi zvané Mimorealita a nechává se hýčkat zlou, divnou, papírovou hyenou. Miluje listopadová rána kolem čtvrté hodiny a kor když při tom jede vlakem. Z Hrušovan do Znojma, třeba. Miluje svůj výsadkářský baret a praštěnou 11ti letou sestru. Jsem egoistka. A napadají mě myši jménem Lenky.

Aby jeden nebyl sám...

Když si vzpomenu na každou, byť jen kraťoulinkou chvilinku strávenou s ním, vzplane mi srdce, protože s ním je to na světě mnohem, mnohem víc sappa. Tisíceré "pomoc", "prosím", "díky" už ode mě slyšel - a přesto neváhá vstupovat do tohodle kolotoče zas a znovu, kdykoliv je potřeba. Ať už za mě všechno udělá, nebo mě prostě jen kopne do prdele abych se probrala, udělá to pro mě. Jsem mu neskutečně zavázána. Absolutně si neumím představit, že bychom se v časoprostoru minuli. A přeci jsme se setkali úplnou náhodou. On je neskutečně ironický, cynický, anarchistický bohém (!). Nesnáším ho za to. On je neskutečně ironický, cynický, anarchistický bohém (!). A za to ho miluju. Šíleně mě sere, ale kdyby mě nesral - EMESIS, EXITUS, KARMAGEDDON. On by mě někdy nejradši zajebal do země, to mi věř, ale přesto...přesto je tu. Pro mě. I když si to nepřiznáme ani jeden, dýcháme pro sebe. On si to nepřizná proto, že on přece nikoho nepotřebuje - on si vystačí sám, na všechno, a taky má rád jedině sám sebe (však jasný noo..). Já zas proto, že ho "šíleně nenávidím", za to, že mi říká Ginger a Lou a hrabe se mi ve vlasech...jasně, že to všechno zbožňuju, ale to se přece nesmí dozvědět, aby byl zachován faktor hrdinství. On má krátkou paměť, a tak si nic nepamatuje (...), ale chytat kluka chystajícího se skočit z okna za nohy a ruce a táhnout ho po snad 150ti schodech dolů z patra, to jsme my. Operace piercing v ušním boltci, to jsme my. Stálé omýlání hlášek z filmů dokolečka až je to trapný, to jsme my. Žolík (omf tak Joker), prší, (poker radši nezmiňuju), monopoly (...), to jsme my. Arctic Monkeys Jr., Klaxons, Hanybany a Pampkin, Mr. Joda a Luke Skywalker...to jsme my.  

A bacha, Británie je přece úžasná země a ahghcebjcndjdavsdfeusdgfvhefgf.......Já vim O.o!

Ne, ty nejsi můj bratranec, ty jsi můj brácha.

You bad motherfucker, zmrde zasranej, beztak tě nenávidim, muhaha!!!