Stále se k tomu musím vracet. I když na to nemyslím měsíce, zase to přišlo. Zase mě svírá úzkost a v hrudi nosím prázdnotu. Je to jako kolovrátek. Stále se vracím k bolesti, té strašné bolesti, protože vím, že to už nikdy nebude takové. Nevzpomenu si měsíc a pak zase dlouhé týdny nemyslím na nic jiného. Jsme tak daleko a tak blízko.
Když jsme se poprvé viděli. Když jsme se roky nebavili, ale seděli vedle sebe. Dělila nás zeď.
Po letech jsme se dotkli a tys mě získal. Ulehla jsem pod tvoje křídlo a nechala se unést. Izolovanou od světa jsi mě naučil všemu potřebnému. Jak se chovat k lidem, jak najít sebe samu, jak se milovat, co je správně a co špatně. Přivedl jsi mě na cestu a s křídly, která mi s tebou narostla, jsi mě na ní nechal. Dal jsi mi pusu na rozloučenou a já měla letět.
Má křídla byla černá jako noc a já z toho měla depresi. Žes' mě tam nechal samotnou. Že už s tebou nikdy víc nebudu. Tak jsem utekla do lesa a schovala se do sluje. Nechtěla tě do ní pustit. Chtěla jsem tě za tu zradu zabít. A tys akorát tak protáčel oči.
Pak jsi to vzdal a utekl. Daleko a navždycky. Pryč. Tam, kde hvězdy nejsou vidět a hudba s úderem půlnoci přestává hrát. Tak jsem jezdila autobusem brzo ráno za město a po tvářích mi tekly proudy slz. Jednou mi děda, co an mě celou cestu čuměl, řekl: "Nebreč." A já se rozbrečela ještě víc.
Pak, pár dní a hlavně prvního září nejhoršího roku mýho života, jsme na chvíli zase vzpláli a mně bylo špatně nejen z konce světa, ale i z toho, jak mi vedle tebe bylo dobře. Sourozenecká láska dvou cizích lidí. Třináctihodinový rozhovor. Kurva, to bylo něco!
Pak zas ticho. Liduprázdno. Jen ten ultrazvuk. Tinitus. Všechno mě tak akorát mrzelo. Když jsme se potkali, tak ses snažil ty a já byla ignorant. Pak zase naopak. Zase dlouhou dobu nic. Sem tam film, sem tam pětiminutovky o muzice. Téměř bez citu.
Pak prázdniny. Horská dráha a nic jinýho. Chtěla jsem se s tebou opít, ale ty jsi byl dospěláckej zrádce. Nenáviděla jsem tě za to. Jak jsi zprávničil. Jenže to už byla moje křídla šedá. To už jsem nebyla takový děcko. Už jsem byla, haha, slečna. (kurva, to je ale debilní výraz)
Pak tanec. Tanec v temnotách. Světlý bod v tunelu, který se přibližoval rychlostí světla. Pecka mezi oči. Řecké božstvo a kaleidoskop. Doteky. Pak zas jen trýzeň.
Pak jsme seděli u piva - já na sračky - a tys mi začal vyčítat všechno. Kdybych únavou neležela na stole, tak tě pošlu do hajzlu a jedu prvním ranním spojem domů ve svetru, s Katjes, vegetariánskými bonbóny, a slzavým údolím na tvářích. Takhle jsem neřekla nic a vydržela to ještě dva dny a pak už ses neozval. A já taky ne. A ani jsem k tomu, popravdě, neměla chuť.
A pak už zas jen občasný dotek. Pak pecka s Unknown Pleasures. Pak zas ticho. Zasraný, nesnesitelný ticho. Zas moje debilní slzy. A pak jsem si to uvědomila.
Tenkrát, když jsi mě nechal na cestě a já utekla do sluje. Tak tehdy jsem byla miminko. Ustrašený, uplakaný co nevědělo, co si bez máminy sukně počít. Bez tebe. Černá křídla.
Pak, o prázdninách před druhákem, ze mě byl pubescent. Nadávání, nenávist, svádení viny na ostatní. Na tebe. Odříkání si dobrejch chvilek s tebou, aby mě ty dlouhý týdny odloučení nezabily. Šedá křídla.
Pak ples, Brno, Vánoce a tyhlety věci. Adolescence. Uvědomování si nezávislosti. Bytí sama sebou. Už nepláču kvůli píčovinám a tak. Už jen když je mi hodně, hodně smutno a třískne mě to do srdce. Vykristalizovanej drahokam. Bílá křídla.
Z čehož plyne....
- že se k tobě vždycky budu ráda vracet, nechám tě na sebe sáhnout a budu se s tebou smát a budu s tebou plakat. A skočím s tebou z mostu, držíce tě za ruku.
- že kvůli tobě vždycky budu plakat, protože už to nikdy nebude jako dřív. Vždycky mi tě něco připomene, mně se rozklepou kolena a budu brečet. Ale ne jako mimino. Nikdo to neuvidí. Nechám si to pro sebe jako, ostatně, všechno.
- že si na tebe vzpomenu každej den až do konce svýho života. Ať už budu poslouchat Foals nebo půjdu po Veveří (no, na to vzpomínat nechci :D).
- že tě miluju. Ne jako milence. Ne jako přítele. Jako něco mnohem, mnohem víc. Něco, co se nedá definovat slovy ani ničím jiným. V intervalu (-∞;∞).
always
to mě zabilo :)
a nikdo jinej
Twilight omens in my lifeI keep hearing your nameI keep hearing your nameKeep hearing your name
oldies but goldies (remember, remember - 2009)
zavolej mi, pojď se mnou do kina a protančíme noc - dík
Daddy's in a better place Daddy feels no pain Daddy - I cannot stroke his face Daddy've closed the gate Daddy's just taking care Daddy's holding his gun Daddy - I cannot see him in there Daddy's gone
