Zítřejší den jako by ani nebyl.

"Nejak to hrotis, nezda sa ti?"

Všichni tihle zkurvení lidi si vždycky najdou cestu k tomu, aby mě shodili.
Pak ale nevím, proč bych si je měla držet u těla. Radši budu úplně sama.

Je tak neuvěřitelně jednoduché mě ponížit, tak proč toho nevyužít, že?
Co na tom, že NEVÍŠ a mě to trhá na kusy a řeže ve spáncích.
Zasměješ se - ha ha ha. Au.
Ale já se směju naposled, na to nezapomínej.

Na světě je jen jeden člověk, který nemá potřebu tohle dělat.
Proto ji i přeze všechno nade všechno miluju.

A vás ostatní k smrti nenávidím, zmrdi. ♥

Drcení kostí na prach.

9

Devět ran

devítiocasou kočkou.

Jenže tohle je můj život. Nikoho jinýho. Žádnýho z vás, kdo máte kecy ostrý jak skelný střepy a zabodáváte mi je přímo do mýho ochablýho, neprokrvenýho myokardu. Běžte fakt už do prdele. Cpěte si ty svoje bolest způsobující sračky někomu kdo o ně bude stát. Jsem teď fakt děsně nasraná a rozmrdaná na tisíc kousků. Řeším takový sračky, že mám pocit, že za chvíli totálně kiksne ten můj usmrkanej organismus. Fuck off. Nevíte zhola nic. A já vim všechno. Chci si sbalit kufr a navždy zmizet. Jenže to nejde, protože všude okolo jsou vrány, kozlové a medvědice. Kendó masky a kyselina. Oči.
Jsem na pokraji - na úplně jinym pokraji než Jim. Jim se vychýlil do strany, já se vychýlila do tý části grafu vlevo dole a děsně daleko.
Čau.