Schovávám se před světlem světa v posteli s notebookem, super povlečením a spooooustou hudby.
Včera jsem viděla Heimu a wow. Mám novou top kapelu. Je to úžasné, éterické, dramatické, jiné. To já miluju.
Odlišnost a krásu.
Přemýšlím nad svými malými a velkými sny. Dost jich přibývá a, překvapivě, ještě víc jich ubývá.
Asi rostu nebo co.
Vidím se za 10 let na Islandu. Jsem veganka. Mráz mi brázdí tváře, ale já se usmívám. Jsem na koncertě Sigur Rós, moje popraskané rty se protáhnou od ucha k uchu a já cítím pocit 1000x lepší než orgasmus. No slyšeli jste někdy někoho hrát na chromatickou marimbu vyrobenou z obyčejných šutrů?
To je prostě země zaslíbená.
Ono to má ale pár háčků. Ok, tak hodně. Ale to mi nebrání v tom zalézt si pod mou švédskou pěřinu, hřejivost 5, poslouchat nejkrásnější, nejemotivnější, nejoptimističtější a nejvícnadějidodávající hudbu na světě a snít o svém šťastném životě až dokud nezemřeli - někde mezi Keflavíkem a Reyjkavíkem...
Co je na světě hezčího?
