Co když mě ty vaše kecy prostě nezajímaj?
Držte už hubu.
Jste trapní, hnusní, nezajímaví a co je mně po vás?
Debilové.
Pojezte mou nenávist, haha.
Chcípněte po hrstech.
Odplazte se.
Jděte už prostě do prdele.
Ne, nevím.
Ne, neumím číst.
Ne, neumím psát.
Ne, nekoukám na filmy.
Ne, neposlouchám muziku.
Ne, neumím počítat.
Ne, nemám páru.
Ne, neřeknu ti, na koho myslím, když si to dělám.
Ne, nemůžeš se se mnou vyspat.
Proč už mě, do hajzlu, nenecháte na pokoji?
Tak málo mám krve
a ještě mi teče z úst.
Nešahejte na mě, nemluvte na mě, nepouštějte mi žádnou vaši hnusnou muziku, necitujte mi vaše oblíbený spisovatele, nedoporučujte mi filmy. Nechte mě žít.
No, asi pravdou je, že moc whiskey škodí zdraví a hlavně vás nutí dělat zvláštní věci.
Například:
- pustíte si Crystal fucking Castles aka cukr kristal a začnete tančit (je zde cca 50° C).
- píšete si s kamarády o svých berlínských heroinových snech a říkáte si, že studování je stejně na piču.
- fotíte si svůj zmalovaný ksicht a Alice Glass vám dál řve do ucha něco o globálních problémech/globální problémy.
- začnete myslet na sex s holkama, ač jste sami holka, a tak si lehnete na chladnou zem a necháte to osudu/osudovému doteku/osudové masturbaci, kdy na to tlačíte, až to bolí a teče z vás krev. (Tenhle blog by měl být zrušen teď hned, haha.)
- chce se vám zvracet a představujete si, že jste zrovna na koncertě kapely, která vám řve z repráků (jo, připomínám, že si pouštím celou diskografii Crystal Castles, čili alba s názvy "Crystal Castles", "Crystal Castles" a "Crystal Castles" (říká se tomu eponymní (nechce se mi přepisovat ty závorky tak, aby to matematicky esteticky sedělo (a stejně je to pičovina)))) a házíte hlavou, jste upocení, až to není pěkný, rozmazává se vám rudá rtěnka všude po hubě a myslíte si, že vám zrovna teď může celej svět leda tak vylízat prdel.
- chlastáte dál jak ztrhaní, až vás z toho bolí všechny vnitřní i vnější orgány (a i ty jiný, jestli existujou).
- říkáte si: "Jo, takhle si budu líčit oči pořád a pak budu čumícím seniorům na zastávce říkat "Co čumíš, ty píčo?"." (Můžou se vůbec dávat uvozovky do uvozovek?)
Celý je to děsně na houby. Chtěla bych někoho kousnout do krku, fakt hryznout, až mu/jí bude týct krev.
Taky bych chtěla sbalit tašku a odjet do Brna k Richardovi. Prostě se mu na jednu noc nakvartýrovat do bytu, ráno tiše zmizet, nastoupit na vlak do Berlína a zpátky se vrátit, až mě najdou kuci z interpolu (já to nepíšu velkým, protože myslím ty čuráky čmuchaly, ne tu dobrou kapelu (relativně (zas ty zasraný závorky)))! Strašně moc bych chtěla, aby Richard plakal, až umřu.
A taky bych chtěla, aby mi vykládal, co ho na světě sere.
Aby se nebál mých ani svých doteků, protože se přece nemusíš bát, když nic necítíš (jo, zase moje vymyšlený starý přísloví, který nikdo nechápe).
Čeho se ti lidi pořád kurva bojí? I'm an animal just like you, tak o co, kurva, jde?
Když si koupím boty z kraví kůže, už nejsem vegetarián? Páč já kvůli tomu, že nežeru mrtvoly, doma dostávám pěstí a pak si koupím zasraný creepers, na který jsem čekala celej život.
Před týdnem jsem někomu na koncertě Sigur Rós dala pusu na krk a objímala ho při Hoppípolle a pak jsem taky seděla někde v prachu na zadku a měla suicidní myšlenky. A taky tam byl na chvíli táta. Za dva dny jsem pak na Knife byla tak rozhozená, že jsem odešla (a to jsem tam jela taky hlavně kvůli nim) a když začli hrát moji nejmilovanější xx, seděla jsem tam někde sama samotinká a začla usedavě plakat. Zas nic nemělo smysl. Zase se všechno zbortilo.
Můj nejlepší přítel ze všech mě ale našel, drapl mě za ruku, táhl mě davem (uslzenou hadrovou panenku) a pak mě držel, držel, držel a já plakala, plakala, usmála se, stiskla jeho ruku a užila si do morku kostí ten nejzářnější okamžik, když se na pódiu rozsvítilo laserové X a Romy s Oliverem mi, kousek ode mě, zpívali z duše (Už jsem vám říkala, že jim ty texty píšu já? Haha..).
Nikdy nezapomenu, jak jsi voněl, jak jsi mou schoulenou ledovou pěst držel ve svojí horoucí sametové dlani a jak ses na nic neptal, prostě jsi mě vytáhl z těch největších sraček až někam těsně pod orgasmus (ale že chybělo fakt málo...).
Za to ti DĚKUJI z celého svého zkureveného srdce. Nikdo pro mě nikdy neudělal tolik, co ty - a to jsme ani nemuseli mluvit.
Takže teď jen lehávám v posteli se zavřenýma očim a představuju si, že zase sedím někde na konci světa a snídám hnusnou citronovou ledovou tříšť, že který mě bolí v krku, ale pořád se mám nejlíp na světě.
Inní mér syngur vitleysingur.
And with words unspoken A silent devotion I know you know what I mean And the end is unknown But I think I’m ready As long as you’re with me
"Oprosti se, zadrž ty emoce, podus to a nenechej to na sobě znát."
Lucie, kéž by ses alespoň jednou v životě rozhodla správně.
Bel ami, kralevic, láska.
Je moc krásné hladit něčí rty a nechat jeho prsty sáhnout přímo TAM a cítit, jak ta spalující touha samovolně vytéká ven.
Pak ale přijde těžké několikadenní střízlivění. Mít peníze, koupím si flašku irské pravdy a zliju se pod obraz.
Chtěla bych tě políbit a ty to víš.
Nesmím a ty to víš.
Moc dobře.
Mám šílený strach. Stojím přímo před branami úspěchu a nejradši bych zbaběle utekla. Nechce se mi to dotáhnout do konce. Nikdy, vyjma masturbace, to nedělám.
Zítra v deset hodin schůzka. Schůzka, která rozhodne všechno.
Vím, že to dopadne dobře, ale můj čím dál větší strach z kontaktu s lidmi mě svazuje.
Zítra v deset hodin budu mít konečně klid.
Konečně ve svém nicotném životě dokážu něco velkého.
Alespoň doufejme.
Škola by měla být politicky neutrálním místem.
Chtěla bych být zase kamarádka.
Kamarádská kamarádka Lou na věky a nikdy jinak.
Jenže, ač je to absurdní, mám v sobě nějakou hrdost svého alter ega a ne a ne ji překonat.
Takže jsem ta zákeřná nepřátelská svině Luizienne.
Bitch.
Jsem zdrcená z toho, co ze sebe teď umím vypudit.
Mlátit nejslabší, kteří pak ještě 20 minut pláčou.
Sakra, bratříčku,promiň mi.
"Už to nikdy neudělám."
Miluju tě.
♥
Moc bych si teď přála umřít.
Teď, v tomhle nuceném osamění, aby to nikomu nemohlo být líto, aby si každý mohl říct: "Jo, ta holka mi stejně za smutek nestojí."
Nikdo by po mojí smrti neplakal. Protože víte co?
"Když někdo umře a vy pláčete, je to nejsilnější projev sobectví."
Pokud mým vymyšleným starým příslovím nerozumíte, stačí se zeptat. Ale dělejte, moc času už na to nebude.
Moc ráda bych se slzou v oku ve stanu nechala svou kůži plakat rudě. Ale není-li polibku, není skázy.
Není-li polibku, nebudu se před tebou demonstrativně samovraždit, abych si uchovala ten krásný pocit, který by tak nikdy neskončil.
Líbej mě, prosím.
♥
A, víte, nový poustevničí život si žádá převrat. Ten tvrdý a absolutní.
Končím proto s tímhle blogem.
Alespoň prozatím, zato však už doopravdy.
Nemám pocit, že by moje zhýralá duše měla být neustále stavěna na odiv vám, kdož lačni jste po mých slovech.
"Jack*, to je můj člověk. poslední dobou jsem potkával až příliš mnoho intelektuálů. začínám mít plné zuby všech drahocenných mozků, kterým musí pokaždé, co promluví, z huby vypadnout diamant. unavuje mě bojovat o každý kousek vzduchu pro mou mysl. proto jsem se tak dlouho vyhýbal lidem, a když se s nima teďka tak setkávám, zjišťuju, že je na čase, abych se vrátil do své jeskyně. vedle mysli tady máme spoustu jiných věcí: je tu hmyz a palmy a pepřenky, a já si do jeskyně vezmu pepřenku, k smíchu, co. lidi vás vždy zradí. vůbec jim nevěřte."
Jestli jsem já, kurva, v minulým životě nebyla on, tak fakt nevím. Prostě jsem musela být.
Nejlepší knížka za celý ten poslední zatuchlý, zkurvený čas.
"ten by si nepřeřízl ani tkaničky. spratek hnusnej usmrkanej. venku tam posedávají v kavárničkách, pohodička, na hlavách barety, parádně ohození, rádoby Umělci."
Někteří lidi mě pravděpodobně nepřestanou mrdat snad ani po smrti. Povrchnost, hloupost, dětinskost.
Mám tričko svý oblíbený kapelky a hnedle jsem hipster! - víte, kurvadoprdele, co ten termín vůbec doopravdy značil? Víte možná tak hovno! Zasraní a zpropadení squares, všichni do jednoho, nenávidím vás!
Pamatujete na ten spor mezi západním a východním pobřežím v předminulým desetiletí ve Státech? Jak to rozpoutali 2pac a Notorious B.I.G.? Tak tohle je, kurva, něco podobnýho - akorát tohle je svět vs. my-fucking-self.
Prostě nesnáším pány a paní Pičoviny-to-je-moje (taky citace, tohleto)!
"a já uviděl plný vlak tváří. strašlivých tváří: kurvy, orangutani, hajzlové, šílenci a zabijáci - všichni, kdo mi vládnou."
Pak jsem zjistila, že nejlepší je před tím vším póvlem zdrhnout. Daleko. Tak, abyste byli dosažitelní jen v okamžiku, kdy vy sami chcete.
Moje srdce je plné jedu a nenávisti - je tam jenom miniaturní skulinka pro jednu jedinou čisťoučkou dušičku, které tam kdykoliv mileráda poskytnu azyl - dušička nejlepšího přítele, s nímž se můžu bavit o hudbě, o filmech, o, kurva, čemkoliv a vím naprosto přesně, že tohleto zasraný privilegiumnezneužije. Velký dík za to, příteli. I've been around fucking thousand times and found that you're the only thing I need.
