Mami

Nikdy mi neumři, prosím!

A dneska mám docela chuť žít

Chybí mi dostávat květiny. (A polibky.)

Nenávidím léto a nevím, jak se vyrovnat s tím, že přichází.
A taky nevím, jak se dokopat k učení.

Chci, aby už bylo září. ♥

Občas mě lidi zvou ven

a občas mi vykládají o svých nevydařených sebevraždách

a já to nedávám.

Mám chuť se zabít

A ne, tentokrát to není fňukání a stěžování si na píčoviny z mého života.

Nechci být vůbec součástí tohoto světa, svého živočišného druhu.
Člověk je odporný, nechutný, podlý zvíře.
Chce se mi strašně moc blít, chce se mi vyrvat si geny z genomu, vrátit čas a narodit se jako nějaká, já nevím, kytka, třeba.

Na druhou stranu bych strašně moc chtěla zachránit zbylé (relativně) čisté duše: nikdy, opravdu nikdy se, prosím, nedívejte na Srpski film. Nikdy. Ani když budete fakt moc chtít.

Kdyby aspoň ta katarze na konci nebyla zlomená. Kdyby aspoň vynechali to dítě. Kdyby...já nevím. Lidstvo ten film asi potřebuje a zároveň cítím, jak mě změnil, zlomil a zničil a nepůjde to vrátit.

Rorschachova skvrna číslo 6 stále zůstává mým totemovým zvířetem.
Sexuální blok, který nemizí, jen se prohlubuje.

Je mi strašně moc špatně.

Mám chuť se zabít.

(Další ze sbírky "tátovy oblíbené" - dnes na téma "Možná mi to udělal on".)

What do you do? Do you dive?

Oh, yes, I surely do.

Achjo

Chybíš mi, chci jít na hymenoplastiku.

Jsem smutná.

Jsem švorc.

Měla bych se učit a psát.

Milujte mě někdo pls.

Nespěchej

vstříc smrti.

kdyz prichazim do noveho zivota, nove etapy, ja ani nevim, jak to nazvat, mam v jednu chvili silenou zavrat, pocit nejistoty, nemam pevnou pudu pod nohama, vlastne bych kdykoliv mohla spadnout, silne vaham, jestli se vubec pohybuju v realnem prostoru...az pozdeji se vse ustali a prestanou hrat Prodigy

Neodstrkuj mě od sebe.

Purity

Je to neuvěřitelné, ale myslím, že se začínám mít ráda.
Jsem stále na samém začátku a dělám chyby, ale myslím, že jsem konečně prolomila to paradigma. To ukáže čas. Snad se nepletu.

Včera by měl 48, ustála jsem to v pohodě...Včera.
Dneska jsem brečela v autobuse, když jsem koukala na západ slunce, jehož barvy mi stačily (konečně), a snažila jsem se vybavit každý jeho dotek - zbylo mi jich v paměti jen pár. To mě zničilo. Ale nemůžu žít v minulosti.

"Miluju tě." Prázdná věta, která čeká na naplnění - s tím, že už nikdy být naplněna nemusí. Mám v sobě mnoho lásky, kterou ráda rozdávám (i těm, kterým bych neměla věnovat ani pohled), ale jednou, myslím, přijde někdo, kdo si ji zaslouží všechnu a zlomí kletbu zvanou uroboros. A bude úplně jedno, jestli to bude Býk nebo Vodnář, jestli jeho jméno bude začínat na A. nebo na F.

Pilování nehtů, čištění zubů, chození do školy, cvičení a počítání kalorií, čtení knih...
To jsou pro mě nové činnosti a jsem vděčna, že je můžu provádět. Nic z toho není samozřejmé.
(A děkuju z celého srdce lidem a okolnostem, díky kterým mě tato skutečnost konečně zase jednou praštila po palici.)

Za peníze, co si vydělám, si koupím oblečení, obojky a desku Mad Season, co mě ve středu večer vystavená ve výloze vinyl shopu dohnala k širokému úsměvu. ♥

 

My pain is self-chosen.

To je důležité si uvědomit.

I love hate the sound of you walkin' away.