Střepy

Sny.
Doteky.
Hudba.
Láska.

Sbohem a řetěz.

Short cut

Filip Topol teďka na čt art povídá: "Prosil bych pana Hazuchu!"
Já taky.
Já si nemám s kým povídat.
Jenom brečím u konce Žiletek.
S žiletkama ve vlasech.

Proč musel, kurva, umřít?
Chtěla bych si povídat i s ním.

Hospodský večery na Valašsku.
Chci zpátky svý ukradený dětství.

Umíraj ti nesprávní.

Přiznávám, že mi chybí sestra.

A taky přiznávám, že předtím, než

Filip začal v televizi zpívat 

"Chce se mi spát",

řekl:

"Prosil bych pana Hazuku."

Ale mně pořád chybí ten s "ch".

Chce se mi spát.

Teardrops

Sedím na posteli a pláču. Cítím, jak mě to zase svírá ze všech stran. Jak ležím ve vzduchotěsném soláriu, které zrovna není v provozu. Prostě jsem zůstala sama ve tmě a není tu nikdo, kdo by mi naslouchal, ochránil mě, na koho bych se mohla soustředit víc než na svou nejhorší přítelkyni, která dneska zase zaťukala na dveře a dovnitř strčila "jen dva prstíčky".

 Je mi hrozně. Pořád ještě pláču. Jak mi to mohli udělat? Mně je to tak líto.
The sad little, sensitive, unappreciative, Pisces. 

Ani Ringo není doma. Zavolala bych mu, napsala dopis, spolykala obsah tajné krabičky s kradenými farmaceutiky. Ale nemůžu. Proč ty mě vždycky musíš nutit žít?

Nevím, jestli tenhle týden přežiju. Mám hrozný strach. Šílený.
Pořád vidím tváře mrtvých a je jen otázkou času, kdy se mi promítnou do reality.
Pak mi pukne srdce, to vím jistě.

Könntest du mir bitte helfen?

Deprese/Mánie

You bring me daydreams. You bring me nightmares.

Last night, my dear,
I saw you - and you were crying
and, believe me,
I felt like I was dying,
but then I woke up
with your name
backwards on my face
reading forwards from my mirror
to my heart.

Prostě jsme tam v šeru stáli, ta holka mě objímala, tiskla se ke mně jako klíště a ty ses tam zjevil jak přízrak, úplně bez života, bílý jako stěna, kývls' hlavou a tvoje oči zalily slzy. Umřela.
Tak bych vzala tvoje tváře do svých dlaní a políbila tě na čelo, tak bych tě přivinula k sobě a utěšovala tě tichým 'pššt', tak bych ti oplatila všechno to, cos pro mě udělal ty. A ono to nešlo. Ta holka s tmavými vlasy mě k tobě nechtěla pustit a tys plakal čím dál víc.

V životě jsem měla pár nočních můr, ale to byly takový ty strašidelný - s Nastěnkou s laserovýma očima nebo se skřítkama z Harryho Pottera. Ale tohle - tohle byla čirá úzkost a bezmoc, horší, než kdybych na dně oceánu nemohla dýchat a dotýkala bych se prsty jaderný ponorky. Feeling kinda anxious...

A ani si nedovedeš představit,

jak moc si přeju,

aby se tohle nikdy nestalo v reálu.

A zde máme odůvodnění, proč se mi o tom všem zdálo.
(Jo, asi si zase zkouknu všechny série
 než sem dorazí to nový!)