Koukám znovu na La Vie d'Adèle.
Budoucnost pro mě momentálně není příslib, ale hrozba.
A kdyby bylo 11:11 nebo 23:23 nebo 22:22 nebo tyuměvposteli : jánatvýchrtech celý den, asi by se nic nezměnilo.
Nevím, jestli čekat, nebo nějak jednat - a když, tak jak.
Bude to hrozný, až tě prvně uvidím.
Až budu v dopise vysvětlovat, že je to ze dne na den jinak.
Až se tě nechtěně dotknu a ty se na mě podíváš a tak...
Bude to hrozný.
Ale co už.
C'est la vie.
La vie d'Lucie. ([lysy])
A moc mě mrzí ta smska.
Snad budeš opět lepší než já a odpovíš brzy.
Chci ti to vysvětlit.
Chci si o tom s tebou povídat.
Protože ať už je to jakkoliv, jsi stále můj nejlepší přítel.
