Fibriluji.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

Kurva.

KURVA!

Slzy mi zaplnily plíce - nedýchám.

Budiž vytrestána

"Když jste tady, je těžké nenasáknout vinou za všechny zločiny dějin.

Chce se vám vykřičet všem do obličeje:

Ano, tu Lindberghovic holčičku jsem unes.

To s tím Titanikem, to jsem byl taky já.

A ten kšeft se zavražděním Kennedyho, kdo jinej než já.

Celá ta prkotina s druhou světovou a ta vymyšlenost s atomovkou, no hádejte. Je to moje práce.

Ta brebera, co je z ní AIDS? Sorry, zas já."

A není úniku.

Nikdy jsem nikam nepatřila a nikdy nikam patřit nebudu.

Červený plamínek života, co mi hladí kůži, brzy vyschne.

Dead can't breathe

Polychromované sochy jsou dnes již jen béžové. Zašlé. Drolí se.

So do I.

Je tu pro všechny, jen pro mě ne.

Já to ale opravdu moc potřebuju.

Proč se mi aspoň tohle jedno jediný sobecký přání nemůže splnit?

Umírám a tříštím se.

A neumím to.

Zapomněla jsem to.

Jsem neschopná.

Je to šílený, ale opravdu si někdy přeju mít rakovinu.

Ztracena

Nevím, kdy přesně jsem ztratila samu sebe pro minutu tam.

Vím však, že to bylo už dávno.

A ta minuta stále nepřišla.

Nejsem to já.

I've given all I can
It's not enough
I've given all I can
But we're still on the payroll

Střepy

Je to horší, než jsem očekávala.
Žaludek o velikosti hrášku 24/7.
A slzy se koulí po tváři.
Copak pro mě je to jednoduchý?
Copak já z toho nejsem úplně v hajzlu?
A copak Tě kvůli tomu všemu ignoruju?
Miluj mě...Nebo mi pukne srdce.
Vždyť sis mě vybrala.
Tak co způsobilo fakt, že v prázdném světě jdeme každá po jiném kraji chodníku?