neděle 30. dubna 2017
První party bez přidaných látek
There's a place where lovers go
To cry their troubles away
And they call it Lonesome Town
Where the broken hearts stay
You can buy a dream or two,
To last you all through the years
And the only price you pay
Is a heart full of tears
Goin' down to lonesome town,
Where the broken hearts stay,
Goin' down to lonesome town
To cry my troubles away.
In the town of broken dreams,
The streets are filled with regret,
Maybe down in lonesome town,
I can learn to forget.
Maybe down in lonesome town,
I can learn to forget,
To cry their troubles away
And they call it Lonesome Town
Where the broken hearts stay
You can buy a dream or two,
To last you all through the years
And the only price you pay
Is a heart full of tears
Goin' down to lonesome town,
Where the broken hearts stay,
Goin' down to lonesome town
To cry my troubles away.
In the town of broken dreams,
The streets are filled with regret,
Maybe down in lonesome town,
I can learn to forget.
Maybe down in lonesome town,
I can learn to forget,
středa 26. dubna 2017
neděle 16. dubna 2017
"Obnovit stránky?"
Já už nechci nic obnovovat.
Chci začít znovu.
(Je mi jasné, že jestli si tohle přečteš, budeš se mi v duchu vysmívat, ale je mi to jedno (i když není, ale řekněme, že je.)
Já jsem dneska umřela - 15. 4. - po víc než roce.
A teď - 16. 4. v 00:00 cítím, že se rodím znovu.
Kdykoliv jsem u někoho ve svém okolí pochopila, že uvažuje nad sebevraždou, říkala jsem těm lidem, že pokud chtějí ukončit svůj život, tak ať to udělají - ale nemusí kvůli tomu páchat sebevraždu. Zvláštní je, že jsem této myšlenky sama nedbala - až teď, když ji zažívám na vlastní kůži.
Bolí to, je to divné - poslední člověk, který mě byl schopen milovat, toho už schopen není.
Jak se říká - jediné, co na světě máš, jsi ty sám. A já opravdu sama jsem. Není tu nikdo. Jen já.
Proto se musím zamilovat do sebe samé. Musím se najít. Ne o tom mluvit, ale skutečně se hledat.
Chci být šťastná. A taky budu.
Chci začít znovu.
(Je mi jasné, že jestli si tohle přečteš, budeš se mi v duchu vysmívat, ale je mi to jedno (i když není, ale řekněme, že je.)
Já jsem dneska umřela - 15. 4. - po víc než roce.
A teď - 16. 4. v 00:00 cítím, že se rodím znovu.
Kdykoliv jsem u někoho ve svém okolí pochopila, že uvažuje nad sebevraždou, říkala jsem těm lidem, že pokud chtějí ukončit svůj život, tak ať to udělají - ale nemusí kvůli tomu páchat sebevraždu. Zvláštní je, že jsem této myšlenky sama nedbala - až teď, když ji zažívám na vlastní kůži.
Bolí to, je to divné - poslední člověk, který mě byl schopen milovat, toho už schopen není.
Jak se říká - jediné, co na světě máš, jsi ty sám. A já opravdu sama jsem. Není tu nikdo. Jen já.
Proto se musím zamilovat do sebe samé. Musím se najít. Ne o tom mluvit, ale skutečně se hledat.
Chci být šťastná. A taky budu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)