V ulitě

Schovávám se před světlem světa v posteli s notebookem, super povlečením a spooooustou hudby. 

Včera jsem viděla Heimu a wow. Mám novou top kapelu. Je to úžasné, éterické, dramatické, jiné. To já miluju. 

Odlišnost a krásu.

Přemýšlím nad svými malými a velkými sny. Dost jich přibývá a, překvapivě, ještě víc jich ubývá. 

Asi rostu nebo co.

Vidím se za 10 let na Islandu. Jsem veganka. Mráz mi brázdí tváře, ale já se usmívám. Jsem na koncertě Sigur Rós, moje popraskané rty se protáhnou od ucha k uchu a já cítím pocit 1000x lepší než orgasmus. No slyšeli jste někdy někoho hrát na chromatickou marimbu vyrobenou z obyčejných šutrů? 

To je prostě země zaslíbená. 

Ono to má ale pár háčků. Ok, tak hodně. Ale to mi nebrání v tom zalézt si pod mou švédskou pěřinu, hřejivost 5, poslouchat nejkrásnější, nejemotivnější, nejoptimističtější a nejvícnadějidodávající hudbu na světě a snít o svém šťastném životě až dokud nezemřeli - někde mezi Keflavíkem a Reyjkavíkem...

Co je na světě hezčího?

Hateful

Jsem součástí textu písně a ještě teď z toho mám v žaludku zvláštní pocit lehkosti.

Chtělo se mi brečet.

Vše se však další den zvrtlo a v žaludku mi leží snad celá galaxie.

Chce se mi brečet.

Je to asi tak, že do okruhu mých cca pěti nejbližších přátel přibyla definitivně a nenávratně jedna víla jménem Iva.

Z mého -jednu dobu- nejbližšího přítele se stala noční můra. Já to nepřežiju. Cítím úzkost, bol, žal a všechna ta slova, ze kterých máte knedlík v krku. Buď zase normální, pubertální, vtipný až to není vtipný. Neodvracej tvář od mojí černé duše.
 Vraťme se v čase, kdy nic nebylo ztraceno.

Veškerý můj svět zapli na 200 000 otáček za sekundu. Cítím se osaměle, bez cíle, ztracena, potrestána za to, že jsem se narodila. Nemám chuť k ničemu, nic necítím. Prokousnu si ret a vůbec mě to nezajímá. Ledviny mi vybouchnou, ale I don't fookin' care. 
Nezájem, nečisto.

Jsem fakt hodně nasraná na svět okolo.

Hněv, mrzutost, slzy, řev, touha, beznaděj, box. Toť směsice, jíž je zahlcena má mysl.

Vysvobození: Crystal Castles a myšlenky. To druhé paradoxně.

 

 Your smile brings disease

Plague

Na světě existují momentálně tři věci, které mě uvádí do deprese.
1) Plague od Crystal Castles
2) Skins
3) Ztráta a smrt

Je mi dychtivě horoucně smutno. Jsem rozmrzelá, déšť mě bičuje do páteře. Ouch.

Vše v jednom

Svět mě neuvěřitelně sere - což vlastně není nic nového.

Chci světový mír. Jako vždycky. Jenže mé malé ruce nic nezmohou. Ugh.

Mé malé ruce by však již brzy mohly sevřít nějakou pěknou baskytaru. Fender. Precision. Bílou nebo modrou. Nebo MENTOLOVOU. Ne, vtípek, hlavně ať hraje.

Minimalismus. Mám ho ráda. A tu bílou barvu. A modrou. A mentolovou!

Již si v životě nezapálím jedinou cigaretu. Začly mi padat vlasy. Ouch.

Mám ráda letní vypalovačky co běží na GO TV. Je to fajn.

Mám ráda letní páháhááárty. Ale pěna všude mě celkem sere.

Mám rada pánské košile nasáklé kouřem, pyžmem a místním (mým oblíbeným) hudebním klubem. Bílé, modré a hnědé kostky. Nádhera. Styl. Elegance. Alternativní mládež. Bratránečku, miluji tě!

Eh, mám ráda lidi, co vypadají jako členové kapely Franz Ferdinand. Nom, nom.

Těším se na DKR do kinečka. Joseph Gordon-Levitt FTW!

Byla bych si bývala dnes zakoupila ledový meloun za 20,- ve stánečku na Vranovečku, ale nebylo peněz na zbyt. Zítra si skočím do Penáča. Juch!

Serou mě lidi, kteří nepřemýšlí. Já přemýšlím. Často. Neustále. A to jest rozdíl.

Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby. Požehnán buď ten, kdo ve jménu lásky a dobré vůle vyvede slabé z údolí temnoty, neb ten jest skutečným pastýřem a spasitelem zbloudilých dětí. A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh!

(Ani tečka opsaná z internetu. Vše mám tady *klepe si prstem na hlavu*.)

Miluji blízké přátele. Je jich málo, ale jsou. To jsem dřív moc nezažívala. Že by mě třeba někdo i POCHOPIL.

Mám ráda všechny. A ta masa lidí, ten posranej svět...ten je mi u klíčové džuzny! :D

Metamorphoses

Tři největší a nejzásadnější změny od poslednějška:

1) krátké vlasy (již brzy po rusovlásce nezbyde ani stopa)

2) získání (?) nových přátel a kamarádů (za což jsem převelice ráda)

3) shlédla jsem všechny série Misfits (ne, Prima Cool s tím nemá co dělat)

K bodu 1):

Aspoň jednou v životě jsem si přála mít (HEZKY OSTŘÍHANÉ) krátké vlasy jako Tracey Berkowitz. Právě si nechávám odrůst zrzi barvu, ovšem dávam bolševikovi měsíc, maximálně dva, že červená zas poteče proudem.

K bodu 2):

Stále noví a noví lidé. Je krásné poznávat a být poznáván. Horší je, že u mě to každý vzdá hned na začátku (aneb jsem tak trochu hermelín - a to tom také někdy příště). Nevím, jestli jsem tak nejapný idiot, stranger, individuum, shit dědek na cestách půlnočním městem, cynik, prase a nemrava, dekadentní floutek ve světě loutek. Vlastně je mi úplně u klíčové díry, kdo mě jak bere, ale nechť mě nikdo nesoudí, nepoznal-li mě alespoň z jedné padesátiny (a 1/50 je u mě sakra hodně).

K bodu 3):

Krása. Save me Barry.

Mohla bych se o tento okázalý shit začít starat. Však není čas. A to je smutné. A nebo taky ne. Závisí to na okolnostech.

Pěkně mě sere, že už nepíšu takový dobrý hlody jako dřív. Asi dospívám, stárnu, senilním.

Musím jet do Londýna, teď hned a na věky.