Věčný mráz sápající se po páteři

Vůně, kterou nikdy nevyženu z kořene nosu.

Hubeňoučké prsty, které s láskou hladívám.

A polibek, který Ti právem náleží, 

nejlepší příteli.

Morpheus

Už vím co znamená frazém "být jako u vytržení".

Seber odvahu,
vítr do plachet,
snad se mi nezdáš.

Proč Morfeus? Protože to jsi ty.
Ty, který sis pro mě přišel, abys mi dal vybrat mezi modrou a červenou pilulkou, které máš na dlani.
A víš moc dobře, kterou hodlám bez otálení spolknout.

Oťukávání. Novina.
Kdosi mi zpívá do ucha Pater Noster od Sarasoly.
Někdo, kdo mi chce roztříštit hrudní koš a dostat se přímo k mé esenci.
A já mu, ač netuším proč, ještě vystelu cestu hedvábím, na které pokladu perly. Hodně perel.

V únoru si přečtu celé Ovidiovy Metamorfózy.
A specielně tu jednu.

Bystré smysly

Je toho na mě v jednu chvíli šíleně moc.

Miluju.

Jsem milována.

Měla bych být zatracena.

A pak taky...

Jdu po zasněžené ulici a nemám daleko k orgasmu.

Stačí k tomu jediné - mysl.

Pane bože, polibte ji někdo.

Chci sebou prasknout do hlubokého bazénu a zůstat ponořená co nejdýl.

Chci se dívat přes vrstvu vody na zářivky nade mnou a zase si něco představovat...

A nebo nemyslet.

()

Jednou tu stostránkovou analýzu sepíšu.
Protože opravdu velmi dlouho mě film takhle nerozmrdal.
Btw - naposledy to byl taky Lars.

Boření mýtů.
Čtyři hodiny sedíte zařezaní do sedadla v kině.
Čtyři hodiny sledujete její cestu přímo do pekel vymalovanou opravdu spektakulárním způsobem.
A když to po těch čtyřech zasranejch hodinách končí - a končí to zdánlivě nezvratným happy endem - filmař vezme vaši omráčenou a zmrzačenou duši, která už je přesvědčená o líbezné, blahé katarzi, a omrdá ji takovým způsobem, že tím zaplní všechny vaše otvory - a to vše ani ne v jedné minutě.
A běží titulky a vy stále nemůžete uvěřit.
Trier je prostě ekvivalent pro výraz "modafoken genius".
A samozřejmě, že ten, kdo šel do kina na penis Shii LaBeoufa, mohl být značně zklamán.
Jako například jedna píča pseudoumělkyně, jejíž vyjádření jsem si přečetla na FB a málem mi z toho jeblo.

Celou cestu autobusem do školy jsem plakala. 
A nejen proto, že řidič autobusu, kterého tajně platonicky a hystericky miluji se neuvěřitelně podobá Skarsgårdovi a během jízdy si položil na chvíli ruku do rozkroku.

Konec

A všechny vzpomínky se vytratily, všechen šepot ustal.

Naše srdce se rozdělila. Pustila jsem se tvojí ruky.

Asi jsi tu mou nedržel dost pevně.