Harmonie

Konečně to zase začíná fungovat.
Konečně se to hýbe a zlý věci mizí a mizí a už jsou skoro úplně průhledné.
Konečně Tě zase miluju a vážím si Tě.
Konečně Tě zase horlivě líbám na rty a nehledám Tě ve všech ostatních.
Konečně si Tě zase chci vzít a myslím to upřímně.
Konečně zase cítím tu naši osudovost.

Tulipány.
Růže.
Psi.
Králíčci.
Velká knihovna.
Domácí pesto.

Budeme spolu nejšťastnějsí na světě, lásko.

20

Za hodinu je mi 20.

Zítřejší den jako by ani nebyl.

"Nejak to hrotis, nezda sa ti?"

Všichni tihle zkurvení lidi si vždycky najdou cestu k tomu, aby mě shodili.
Pak ale nevím, proč bych si je měla držet u těla. Radši budu úplně sama.

Je tak neuvěřitelně jednoduché mě ponížit, tak proč toho nevyužít, že?
Co na tom, že NEVÍŠ a mě to trhá na kusy a řeže ve spáncích.
Zasměješ se - ha ha ha. Au.
Ale já se směju naposled, na to nezapomínej.

Na světě je jen jeden člověk, který nemá potřebu tohle dělat.
Proto ji i přeze všechno nade všechno miluju.

A vás ostatní k smrti nenávidím, zmrdi. ♥

Drcení kostí na prach.