Jak pokaždé uhodí to vzduchoprázdno

když ho přestane naplňovat penis

Rána, která se nezacelí

Pomalu bych se z tebe potřebovala vyléčit

Nemůžu s tebou spát - už ani ve snu.

Přesto, achjo, ta láska, ta si nevybírá. Teda ona jo, já ne.

H

D

T

a vůbec celá vypíčená abeceda

vtipný, jak tě nemusím kreslit podle předlohy, znám tě každej milimetr, "já myslela dítě" a mně je jasný, že pár let ani náhodou, pár let mi ještě bude trvat překonat fakt, že je to všechno nenávratně v prdeli

vlastně pláču po někom, kdo ani neexistuje, což je pro můj celoživot vcelku typický

PIPÍKU

Tak to říkej, pipíku.

Za měsíc to je rok, fuj, FUJ kurva FUJ.

Jela jsem na vyfouklém kole

Jela jsem a jela, teda nejdřív mě zastavila paní babička u baráku se slovy: "Vy zmrznete, bude vám zima," načež pokračovala vyprávěním o tom, jak její maminka vykrvácela u porodu, a tak jí její babička, která se o ni starala, nedovolila jezdit na kole, až na ten jeden den, kdy na něm jela a rozbila si hubu. "No, tak snad mě to taky nepotká," nejistě se směju. "To ne, vy jste sportovkyně." Haha, to jo, sumo zápasnice. Takže jedu. Jednosměrka. Přikázaný směr. Debilní ženský za volantem, co ty značky čtou hůř něž já. Kostel. Hurá. Na vyfouklým kole se fakt jet nedá, ani z kopce, páč to mám zas po stěhování rozladěný brzdy. Tak to otáčim, páč na Vranovskou fakt nemám. Jedu. Nasranej řidič. A další. A další. Jedu dál, přizpůsobuju svý tempo cizímu nasrání, úzkost neúzkost, jedu. Park Tišnovka. Po Silvestru bordel jak v hajzlu. Sem jsme mohli na rachejtle. Šťastná rodina s miminem. Chlap za plotem, kudrnatej Ondřej. Rychle domů. Tentokrát poslouchám značky. Jedu do prudkýho kopce, auto v protisměru nasere řidiče za mnou, opět se snažím zavděčit. Zkurvení cyklisti. Zkurvení řidiči. Zkurvený vyfouklý kolo a zkurvenej život bez chlapa, co by mi ho opravil (kolo i život). Doma. Mrdnu kolo do sklepa, sednu si na posilovací stroj v další místnosti a sedím a čumím, přestože jsem si dřív myslela, že se toho sklepa bojím. Přitom jen v něm mám chvíli klid. Chce se mi brečet. Mám asi 200 kilo, úzkost a vyfouklý kolo. Přijdu do pokojíčku a rozbulím se, že mi Tomáš kolo už nikdy nenafoukne. Musím se o sebe postarat. SAMA.

Zasranej novej rok.

Klasické smutky vánoční aneb Autentické emoce vypíčené

Jo, chybíš mi, jak by ne, chtěla jsem s tebou mít ty domy, děti, stromy, pole, louky, lesy, lány.

A taky tvoje rodina mi chybí. Jak by ne, byla i moje.

Kurva do píče.

A, samozřejmě, Honza. ("Je ti líto, že jsi potkala Honzíka?")

Honza Pražák.

Honza kurevsky daleko.

Lucie tady.

Lucie osamělá nožička párku s přetrženou pupeční šňůrou.

Do hajzlu.

Merry everything and a happy always.

Konec

Tak to nebyla laska myho zivota. Nebo mozna byla. Kazdopadne mam svuj rucnik a ty moje klice a tohle je konec jedny lovestory.

A to kurevsky boli.