My empire of dirt: To wake up

Miluju ty dny, kdy se nad Severní Zemí snese modrá záře.

And everything seems to be perfect.

To wake up, to be with you.

To die and live forever.

Nesnáším ty vyostřené momenty.

Mami, sakra.

Peníze nejsou všechno. Vlastně nejsou nic.

Nur Todesvirus.

Málo krvinek. Málo tekutin. Málo kyslíku. Málo spánku a málo filmů, knih, obrazů.

Mnoho školy.

Chci pustit žilou nebo tak něco.

Chci se pět minut soustředit na něco jinýho než na to, jak jsem strašně ospalá, unavená, pufff.

Miluju to, jak jsi zvířecí.

Jak běháš.

Jak jsi živočišná.

Jak jsi heroická.

I když si to nemyslíš.

Trýzní mě tvá prázdnota.

Trýzní mě vědomí, že tvé oči stále krvácí slzy.

Trýzní mě, jak nevím, jak tě vytáhnout z bryndy, Brandy.

Jestli máš nápad, tak, lásko, sem s ním.

Čiči, čiči, Veverko.

Tys za mnou přišla, když jsem byla na dně Bajkalu a vytáhla mě.

Přesto, že se ví, že kočky nesnáší vodu.

Ty ses ke mně přitulila, když všichni ostatní byli nesmírně daleko.

Tys mi darovala svoje teplo i když jsi věděla, že celou noc budeš zase mrznout na zápraží.

Chci tě domů a je mi tě líto.

Ale já vím. Já vím.

"Támhle je Měsíc, vidíš ho? O něm si lidi myslí, že jim taky patří, ale není to tak. Myslí si to i o tobě a o mně. Ale není to tak. My jsme samy sobě paní. Ty možná i o něco víc, než já."

"Neboj, já tě nenechám spadnout. Jen se přitul."

"...a tak tu zabředáváme do toho bohatství. Noříme se do křišťálů a diamantů. Těžko se jde. Princezno, chceš se v nich projít? Ne, nechtěj. A neboj, já tě nepustím."

"Veverko, teď už utíkej. Moc ráda bych tě vzala s sebou, ale víme obě, že to nejde. Přijdu zítra."

A tak jsem tě, miláčku, přelstila. Za všechnu tvou ochotu a dobrotu a lásku.

A pak, že jsou kočky falešné.

Miluju kočky.

Jednou jich budu mít plný byt. Mám vymyšlená i jména.

Ale žádná z nich se ni drápkem nevyrovná tobě, Veverko.

Tobě, jediné kočce ve Vesmíru, kterou nemůžu mít.

My umíráme a vy to nevidíte?